Zlatá pavučina
O obchodní situaci ve Východní dálavě a jejím vývoji
Situace v Dálavách po pádu Svobodných měst
Pád Albirea přinesl do Dálav nejen změny
politické a kulturní, ale také změny ekonomické, které byly pro mnohé
lidi těmi nejtragičtějšími. Porážka Svobodných měst Almendorem šla
totiž ruku v ruce s porážkou Zlatého kruhu Amirským tetragonem, který
navíc válku pomáhal financovat. Představený Kruhu Krastěj sice i s
rodinou prchl do Tarosu, ale většina členů Správní rady, tedy
nejvýznamnější kupci z Albirea a Svobodných měst, mnohdy členové Orlích
poutníků, byla zajata a odsouzena buď k doživotnímu žaláři nebo k
vyhnanství. Jejich obrovský majetek pak byl zkonfiskován ve prospěch
koruny a Amirského tetragonu. Král za odměnu udělil Tetragonu monopolní
práva na obchod v Dálavách a další výhody, které nedávaly případné
konkurenci žádnou šanci. Novoamirští obchodníci, kteří dosud hráli jen
druhé housle, zaplavili Východní dálavu jako velká voda. Všude se
chovali pánovitě a bezohledně, nebrali ohled na místní podmínky a zvyky
a zaváděli své manýry. Díky královským výsadám se jim dokonce podařilo
zcela ovládnout Albireo, Kor a Miram, kde přebrali do svých rukou nejen
bývalé pohledávky Zlatého kruhu, ale donutili všechny místní obchodníky
a řemeslníky prodávat své zboží přednostně Tetragonu a za nižší ceny.
Každého, kdo se jim postavil, odklidili z cesty. Buď ekonomicky, nebo
fyzicky. V Koru a Miramu dokonce úplně převzali i výkonnou a správní
moc.
Královský dvůr, dlící tou dobou v Albireu,
začaly zahlcovat stížnosti a Albireo bylo plné zástupců nespokojených
měst a společností. Král Walden zuřil a začalo mu být jasné, že s
Tetragonem udělal chybu. Novoamirští se projevili ne jako poslušní
vykonavatelé jeho vůle, ale jako mocichtiví lidé s vlastními zájmy. A
to, že se nechovali jak očekával, králi vadilo mnohem více, než
nespokojenost poddaných. Královští agenti pronikli do Tetragonu a
pomocí výhružek a vydírání přetáhli na svou stranu dva členy Správní
rady, Hynše a Vržinu. Donutili je podepsat listiny, které
zdiskreditovaly celý Tetragon, včetně jich samotných. Na základě těchto
důkazů pak král zrušil Tetragonu výhody a monopoly a několik členů jeho
představenstva bylo zatčeno. Mezi zadrženými byli i Vržina a Hynš,
kteří poté záhadně zemřeli ve vězení. Walden chtěl Tetragon úplně
zničit, ale jeho rádci, někteří Tetragonem podplacení, mu to vymluvili.
Jednak by to bylo příliš nápadné prosazování královské moci, což by
mohlo obnovit rebelantské nálady v Dálavě a druhak, pokud by Tetragon
padl, zhroutila by se ekonomika celé Východní dálavy, neboť by přestal
existovat organizovaný trh. Král tedy ponechal Tetragonu část
pohledávek, ale zároveň zůstalo více než tři čtvrtiny dálavského trhu
otevřeno novým společnostem.
O vyšetřování a krutosti
To, že Tara, země nová a drsná svou
nespoutaností, nutí lidi zavádět kruté zákony a tvrdě trvat na jejich
dodržování, nikoho nepřekvapí. Proč však Lendor, civilizovaný kraj, kde
lidé již léta žijí v bezpečí a blahobytu, stále lpí na nelidských
tradicích z let dávno minulých? Kdysi jistě bylo nutno zamezit řádění
všudypřítomného zla, nebylo času na soudy a na každém odsouzeném byla
spravedlnost vykonána s rychlostí vpravdě ohromující. Ale já bych se
nechtěl zabývat touto dobou, neboť každý rozumný čtenář jistě chápe
nezbytnosti těchto postupů. Avšak co dnes? Je stále potřeba pošlapávat
práva nevinných lidí na spravedlivý soud, je snad milost hanlivým
slovem? Prosím, přečtěte pozorně mnou předložená fakta získaná studiem
vyšetřovacích postupů uplatňovaných po celém Asterionu a jistě
shledáte, tak jako já, tyto metody zastaralé a zavrženíhodné.
Příkladem státu, kde se již stav věcí
začal měnit k lepšímu, je Almendor. Byly ustanoveny postupy, které musí
být zachovány při pátrání po zločinu. Prvním krokem je ohlášení
takového zločinu. Na územích, která spadají pod správu měst, se zločin
oznamuje městské stráži nebo jiné ozbrojené složce, která městskou
stráž zastupuje. Mimo město se zločin oznamuje starostovi vesnice či
dědiny, na jejímž území se zločin stal. Starosta má povinnost nahlásit
tento zločin šlechtici, na jehož území k zločinu došlo. Někdy se
starosta obchází a žádost o prošetření zločinu je oznamována přímo
šlechtici. Pokud má šlechtic přiděleno od panovníka právo vyšetřování a
soudu, záleží jen na něm, jak se rozhodne. Pokud toto právo nemá,
posílá žádost výše svému lennímu pánovi. Jiná situace však nastane,
když se zločin odehraje na půdě církevní, potom má daná církev právo a
zároveň povinnost spolupracovat s vyšetřovateli. Také pokud se zločinu
dopustí voják náležící přímo vládci nebo je spáchán na území
královských kasáren, zodpovídá za vyšetřování velitel vojenské posádky.
Vše, co jsem popsal, by ukazovalo na
fungující systém plně v souladu z právem. Avšak dochází zde k mnoha
nepravostem, které většinou činní právě ti, kteří by měli být garanty
zákona a pořádku.
Mnoho šlechticů, kteří se odmítají starat
o problémy svého lidu, najímají takzvané "drancparty" a těm svěřují
právo pátrání, zadržení a někdy i potrestání zločince. Není se pak co
divit, že jejich metody jsou nevybíravé a ve snaze co nejrychleji
případ vyřešit se nezřídka uchýlí k použití násilí na nevinných lidech
či na podezřelých, kterým nebyl jejich čin prokázán. V posledních
letech se ustálil postup, kdy za vypátrání a dopadení zločince slíbí
šlechtic této skupině podíl na majetku zločince. Nezřídka se pak
pátrání po viníkovi změní na hon za každým, kdo je jen trošku podezřelý.
Často se také stává, že viníkem je sám
šlechtic či spíše nějaký šlechticův oblíbenec. Možnost, že se poškozený
domůže svého práva, je pak minimální. Existuje sice vladařem vydaný
edikt, který zaručuje každému občanu narozenému či trvale žijícímu na
území Almendoru možnost předstoupit před vrchní soud sídlící v hlavním
městě nebo před samotného vladaře a požádat o přešetření nějakého
zločinu, v praxi však k ničemu takovému nedochází. Zaprvé z důvodů
velkých vzdáleností, ale hlavně proto, že úředníci, kteří mají zajistit
zkoumání těchto žádostí, jsou velmi hamižní a požadují nemalé částky za
kladné vyřízení žádostí.
Také nevím o žádném případu za posledních
pár letech, kdy by byl dopaden a veřejně odsouzen nějaký příslušník
oficiální církve Sedmnáctky. Buď se za zdmi klášterů žádné zločiny
nedějí anebo, a to mi přijde mnohem pravděpodobnější, se zločiny dějí a
oficiální církevní kruhy je zamlčují.
O měnách a mincích
Stříbrné a zlaté, zlaté a stříbrné, stejně
krásně se lesknou v poledním slunci a jejich veselý cinkot rozehřeje
srdéčko nejednoho obchodníka, kupčíka, zloděje či lapky, ať je původu
trpasličího, lidského, ale i elfího či skřítčího. Hýbou ekonomikou
civilizovaného Asterionu, ale jejich pravou, pomíjivou hodnotu poznají
ponejvíce až mrtví, jimž se právě třpyt zlaťáků stal osudným.
Ve Čtyřech královstvích a jejich koloniích
se k ražbě mincí užívá drahých kovů. Zpravidla jimi bývají měď, stříbro
a zlato. Jejich hodnota v ohledu ku standardní měně je vyznačena na
rubu mince, tzv. reversu, spolu se symbolem daného království. Na líci,
tzv. aversu, je pak vyobrazen profil panovníka, za jehož vlády byla
mince vyražena. Na každé správné minci ražené právě ve Čtyřech
královstvích se musí vyskytovat letopočet ražby, značka mincovny a
mincmistra, jinak nemusí být přijata podle řádného obchodního řádu.
Je zřejmé, že pravou hodnotu mince
nestanovuje jen její nominální hodnota určená na první pohled barvou či
velikostí, ale především množstvím drahého kovu v ní obsaženém. To bývá
mnohdy velmi obtížné poznat, proto obchodníci běžně využívají tzv.
mincovních vah, pomocí kterých pravou hodnotu mince s největší
pravděpodobností určí správně. Na vesnicích se občas ještě používá
zastaralé metody zkousnutí mince zuby, čímž se zjišťuje její tvrdost,
hutnost a také jakási přirozená pružnost. Jak vidno, úspěch této metody
hodně závisí na kvalitě chrupu dotyčného, tudíž od ní mnohý obchodník
upustil.
Stará platidla arvedanská
V dávných časech Císařství a Devíti knížectví
Arvedané jako platidlo používali velmi oblíbené atony, které si
přivezli z Modrého měsíce. Atony nemají obvyklý tvar dnešních mincí,
jedná se o malé trojúhelníkové plíšky vyrobené ze slitiny zlata a
stříbra pomocí magie, neboť jejich povrch je pokryt velmi jemnou
ornamentální kresbou, která ani po letech neztrácí na jasnosti. Navíc,
různým natáčením atonu proti slunci vrhá mince odlesky celého barevného
spektra. Tím je, na rozdíl od ostatních měn, zcela vyloučena možnost
padělání, neboť ještě stále nebyl objeven způsob výroby atonů.
Do dnešních dnů se atonů dochovalo poměrně
slušné množství, ač spousty se jich ztratily ve válkách a nějaké stále
ještě leží skryté v hlubokých podzemních chodbách, starých zříceninách
i na dně moří.
V dnešní době jsou velmi oblíbeným
platidlem všech movitých obchodníků, neboť platba atony se považuje za
určitou prestižní záležitost, nehledě na to, že je mnohem pohodlnější v
případě většího peněžního obnosu. Hodnota jednoho atonu se ustálila na
dnešních 17 zlatých mincí běžně užívaných ve Čtyřech královstvích.
Atony však mají ještě jednu vynikající vlastnost. Pomocí jemných drážek
na dvou delších okrajích se totiž dají spojovat do větších celků až do
jakéhosi šestiúhelníku složeného ze šesti trojúhelníčků, tzv. hexatonu.
Ten má cenu přibližně stovky zlatých mincích, vyvažuje tedy pořádně
napěchovaný váček.
Platidla Eldebranu
Rokem založení Eldebranské říše přestaly
platit staré pořádky a bylo třeba postavit vše od začátku. Tedy i
eldebranská ekonomika potřebovala nějaké platidlo a ježto starých
dobrých atonů nebylo dost, aby pokryly potřeby celé říše, bylo třeba
začít razit platidlo zcela nové. Technologie výroby atonů byla v té
době již zřejmě nenávratně ztracena, a tak bylo třeba přistoupit k
jednodušším metodám ražby.
Vznikl tedy eldebranský edher, měna
mimořádné kvality a jemné kresby. Tehdy také došlo k prvnímu rozdělení
platidel na zlaté, stříbrné a měděné, neboť lidé potřebovali i mince
malé hodnoty, jimiž by platili drobné věci denní potřeby.
Po rozpadu Eldebranské říše na malé
státečky se edhery ještě nějakou dobu v některých státech používaly,
ale byly často nahrazovány platidly jinými, o nichž dnes už moc záznamů
nemáme a většina se jich nedochovala, protože později se všechny mince
sbíraly a přerážely na jiné.
O pašování a clech
Historie cla dle velkoobchodníka s vzácnými dřevy, Murata Jochry
První zmínky o zavádění celních poplatků se
datují do období rozpadu Eldebranské říše. Méně prosperující a chudší
státy se tehdy začaly bránit přívalu levného zboží od svých bohatších
sousedů, ale také cizinců z řad elfů, trpaslíků, hobitů či např.
nunmejců. Po zániku Velkého království se stala celní politika opět
aktuální. Čtyři království a Plavena se snažily chránit své národní
trhy a vlastní řemeslnou a zemědělskou výrobu mnohdy přemrštěně
vysokými sazbami. Během Obchodní války se stala celní politika ničivou
zbraní s dalekosáhlými důsledky. Na mnohé druhy zboží platila
prohibice, jejich dovoz byl zcela zakázán. Když se po skončení Obchodní
války situace stabilizovala, vznikl na základě Rilondské celní
deklarace jednotný celní systém. Ten se v současné době ukazuje již
jako zastaralý a dále nevyhovující. Z každé ze zúčastněných stran se
ozývají námitky, deklarace je všemi neustále obcházena a vše směřuje k
zavedení národních celních systémů. Vybírání cla se neomezuje jen na
hranice jednotlivých království a jejich dálav. Na území Danérie a
Plaveny vybírají mnozí zdejší šlechtici na svých panstvích clo či část
dováženého zboží od svých sousedů, aby tak obohatili své soukromé
pokladny. Výše těchto poplatků jsou různé a většinou přemrštěné, což
často vede k ostrým diplomatickým střetům a někdy i ozbrojeným
konfliktům. V Keledoru zase platí obchodníci tzv. městské clo. Tzn.
platí poplatky každému městu, v němž hodlají prodávat své zboží a jehož
nejsou občany. Keledorští obchodníci řeší tento problém tzv.
mnohoobčanstvím, kdy si za úplatu kupují občanství ve více městech.
Další formou cla je tzv. clo průchozí, které je vybíráno v případě, že
je zboží pouze převáženo přes nějaké suverénní území či je zde na čas
uskladněno (pro tuto možnost je zvláště v Keledoru zbudována síť
meziskladů, s dokonalým servisem pro obchodníky a jejich karavany).
Výše tohoto cla je 2 až 5% z hodnoty zboží, je-li hodnota sporná, je
povolán znalec (nutno podotknout, že tyto osoby jsou neslavně známé pro
svou úplatnost). Mimo lidí vybírají clo také trpaslíci, při vstupu do
jejich podzemních měst. Před finančními částkami upřednostňují vždy
několik nejlepších kusů dováženého zboží, které vnímají jako dar, jehož
kvalita a cena předurčuje další průběh obchodu. Elfové, skřítci a další
rasy dovážející své zboží na území Čtyř království a jejich dálav
snášejí celní politiku s menší či větší nelibostí, ale zatím nesáhly k
žádným protiopatřením. Na Taře také existují výjimky (Rilond, Minkor,
Athor a několik menších lidských sídel na hranicích Dálav), kde pro
zboží ostatních ras clo neplatí.