Za závojem stínů
Modul Za závojem stínů
obsahuje dvě velké části - Stínový svět a Přírodu. V části o Stínovém
světě naleznete popis organizace mnichů Subotam (i s mapou a podrobným
popisem jednoho z jejich klášterů - Daine), lovců přízraků, Vnějšího
světa nebo tajemného města na pomezí světů Axary. Dozvíte se o
fungování a rozdělení Stínového světa i o jeho obyvatelích, a získáte
tak ve Stínovém světě nové originální prostředí pro vaše hry.
V části věnované Přírodě se dočtete o druidech a jednotlivých
druidských směrech (zjistíte, že nejen lesy, ale např. také hory, moře,
stepi, Podzemní říše a dokonce i města mají své druidy), šamanech a
jejich umění. Odhalíte tajemství přírodní (tzv. salové) magie, která
vychází z moci duchů přírody - salů.
Nechybí ani tématicky laděné povídky, popisy zvířat a rostlin a mnoho
dalších užitečných informací, které využijete při svých hrách nejen na
Asterionu.
Součástí modulu je velké detektivně laděné dobrodružství Tajemství
Dubu. Toto dobrodružství je hodně založené na procítěném hraní postav a
i když jej budete hrát vícekrát, pokaždé může být jiné. K dobrodružství
je přiloženo také dvacet kartiček postav s ilustracemi, které je možné
využít i při dalších fantasy hrách na hrdiny. Modul dále obsahuje
barevnou mapu Lendoru formátu A2 a CD s aplikacemi pravidel DrD a DrD+.
Zde vám přinášíme několik ukázek z kapitol o přírodě a obrázky od Romana Kýbuse a Karolíny Ryvolové:
Cesta druida
V přírodě se ukrývá veliká moc. Prapůvodní síla, která
prostupuje celý svět. V listech stromů a stéblech trav lze číst jako z otevřené
knihy příběh života v jeho nejrozmanitějších podobách. Hlasy ptáků a stopy
zvířat hovoří o nespoutané energii, pulzující v míze stromů a krvi divoké
zvěře. Když se zaposloucháte do šumu lesa, hlasu burácejícího vodopádu či tiše
zurčícího potůčku, zaslechnete i vy ozvěnu hlasu přírody.
Wankuzar Tyrkysový, Velký druid
|
Druidi a salové
Dryády naučily druidy, jak mohou na krásy přírody pohlížet
nejen zrakem, ale také svým srdcem. Odhalily jim, jak správně vnímat a
komunikovat se saly. Druid si uvědomí krásu zvířete, rostliny, studánky nebo
kamene, a tak spatří i jejich saly. Čím více se bude kochat jejich krásou, obdivovat
ji a milovat, tím blíže a ve zřetelnějších obrysech se k němu salové začnou
přibližovat. Proto temní druidové saly nevidí, jelikož jejich vnímání krásy je
zvrácené a neupřímné.
Tak jako druid vnímá sala, tak i sal podobně vidí jeho. Cítí
jeho pocity, úctu a lásku ke svým svěřencům. Tyto příjemné pocity jej vábí k
druidovi, získává k němu důvěru, až jsou oba naladění na jediný společný pocit.
Tehdy spolu mohou začít komunikovat. Mohou si vyměňovat svá přání a prosby.
Druid komunikující se zvířecím salem je většinou vnímá jako obrazy očima
zvířete, pocity hladu, žízně, bolesti, sucha, u sala rostlin cítí vůně a slyší
harmonickou melodii, jak v nich koluje míza, údery sekyry nebo pálení ohně
vnímá jako bolest. Díky salovi země cítí bolest pod zásahy krumpáčů a motyk
nebo trýzeň, jakou způsobuje skále těžba kamene. Sal mu takto sdělí, jaký je
stav jeho svěřenců a podle naléhavosti druid pozná, co by mohl pro něj udělat.
Na oplátku se zase svěří salovi se svými přáními a ten se je snaží podle svých
sil vyplnit. Druidovu prosbu vnímá v tu chvíli stejně, jako kdyby ho o pomoc
požádal jiný sal nebo jeho vlastní svěřenec. Vztah druida a sala by se dá
přirovnat k určité formě výměnného obchodu. Sal většinou použije na splnění
druidových přání tolik svých sil, kolik může postrádat, aniž by ohrozil své
svěřence. V extrémních případech, když druid salovi předá pocity ohrožení a
strachu, může vydat všechnu svou energii. Tím ale ohrozí jak ty, o které
pečuje, taky i sebe, což může vést k nenávratným škodám.
Většina druidských zvláštních schopností je propůjčena od salů.
V salové magii spočívá jejich moc. Když druid jedná v souladu s přáními salů,
pečuje o svůj ekosystém, mohou mu salové poskytnout mocné schopnosti. Naopak
druid, který se o svůj ekosystém stará špatně, nemůže počítat s jejich
podporou. Salové se mu začnou vyhýbat a skrývat se před ním.
Druid může saly vnímat v nekonečném množství podob. Záleží
hlavně na tom, kolik má se saly zkušeností. I mezi druidy jsou jedinci s
vrozeným talentem vidění salů a ti, kteří se to musí pracně naučit. Svou roli
hraje také podoba salových svěřenců (druh zvířete, rostliny, vzhled a tvar
studánky) a hodně druidů má také ve své mysli uloženou nějakou konkrétní
představu, kterou si kdysi vytvořili na základě vyprávění svých učitelů. Jen
nemnoho druidů se dokáže oprostit od všech těchto vlivů a vnímá saly v jejich
neforemné, energetické podobě.
Druidské směry
Má se za to, ž nejvíce druidů žije v pláních, Podzemní nebo
Podmořské říši, méně ve hvozdech či horách. V hojnějším počtu jsou zastoupeni v
zalidněnějších ekosystémech. Někde žije více druidů pospolu a tvoří tak
společenství, jinde osaměle spravují rozsáhlé oblasti. Ekosystémů je mnoho, ale
v každém lze potkat druida, který o něj pečuje. Všechny směry vzešly ze
základního lesního učení dryád. Jak se ale postupně vědomosti druidů
rozšiřovaly, tito zjistili, že mohou naslouchat také ostatním hlasům přírody a
že některým z nich tyto hlasy zní srozumitelněji. Vydali se tedy objevovat nové
rozměry přírody v jejích rozmanitých podobách.
Lesní druid
Klasický a nejstarší směr druidství na povrchu Asterionu
zastupují lesní druidi. Hrozí-li lesu nebezpečí, umí jej lesní druid oživit v
mocné vojsko, které má místo kyjů větve, místo šípů ostnaté trny keřů a drápy
šelem a dravých ptáků jako meče. Umí rozmlouvat se svými listnatými nebo
jehličnatými svěřenci, přijímat podobu zvířat, hmyzu i rostlin, procházet skrze
stromy, nebo se maskovat jako chameleón. Také má možnost ovládat povahu zvěře
či měnit tvar stromů dle své vůle.
Lesním druidům pomáhají pomocníci z řad myšlenkových bytostí,
především enti, tjukurpové a bludičky.
Pouštní druid
Když se stane poušť tvou matkou, nikdy tě nenechá zemřít
žárem ani žízní.
Ba Numma, druid v Rychlých dunách
|
Druidi působí i v tak nehostinném prostředí, jakým je poušť.
Jejich bratři je nazývají písečnými, podle písku, který nosí, ať jsou kdekoliv,
pořád u sebe a ve který se dovedou proměnit. Zatímco pro většinu živých bytostí
je poušť nehostinnou a nebezpečnou krajinou, pouštní druidi neznají krásnějšího
světa. Milují žár slunce na své vyprahlé pokožce, ve dne horký vítr ve vlasech
a v noci chladivý vánek. Milují písečné bouře, obdivují jejich moc a
poslouchají zpěv salů vzduchu a země, kteří si spolu hrají uprostřed běsnících
živlů. Znají skryté stezky, které vedou písečnými dunami a vyhledávají místa,
na kterých se vyskytuje pouštní fauna a flóra, zastoupená především škorpióny,
hady a kaktusy. Pouštní druidi jsou velice odolní, dokáží putovat mezi dunami
žhavého písku celé dny bez jediné kapky vody. Pokud to uznají za vhodné, umí
donutit podzemní prameny, aby vytryskly v těch nejnehostinnějších místech,
zavolají duchy vody, kteří přijdou až k nim spolu s životadárnou tekutinou.
Ochraňují čistotu skrytých pramenů a
jen málokomu prozradí jejich umístění. Píseční druidi dovedou poušť přimět k
tomu, aby se rozpínala a zabírala další území, dokáží pohřbít celé karavany v
tekutém písku. Bývají nemilosrdní, avšak spravedliví. Písečný druid většinou
nezná slitování se zbloudilci. Vybělené kosti patří k běžnému rázu jeho
ekosystému a jen dočasně narušují pouštní jednotvárnou dokonalost, než je
překryje písek. V poušti je druid blízko tajemstvím života. Jeho myšlenky jsou
zde ostré a čisté, ve svém nitru tu nachází odpovědi na mnohé otázky.
Pouštní druidi žijí na Taře především v Rychlých dunách a v
poušti Kyrkyj u Umrlčího království a pocházejí nejčastěji z řad pouštních
elfů. Poušť však nemusí být pouze písečná. Někteří pouštní druidi žijí v
kamenitých pustinách, zkouší také pochopit Šedá pole, spálenou krajinu plnou
popele. Na severním kontinentě se vyskytují hojně v poušti Nunmeia, mnoho jich
pochází z řad zdejších nomádů. Pouštní druid získává svou moc především od salů
země, někdy také od strážců vodních pramenů a větru.
Pouštní druid umí přivolat písečnou bouři, ale také vlahý déšť.
Dokáže měnit zem, kámen, vodu a mnohé další přírodní materiály v písek. Své
nepřátele může uzavřít do vzduchoprázdné pasti, nebo jim vžene do tváří žhavý
pouštní vítr, a tak je udusí. Také umí přivolat jedovaté hady a štíry, kteří se
začnou v obrovském počtu rojit zpod jeho nohou. Svede dát písku tvar a podobu
humanoidů nebo zvířat, vytvořit v písku různé obrazy, obličeje a jejich
prostřednictvím předávat informace. Písečný druid bývá imunní vůči přírodním
jedům a slunečnímu žáru, dovede procházet skrz písečné duny. Když chce, může
plavat v písku jako ve vodě. Pomáhají mu baar-nua, myšlenkové bytosti v podobě
tekutého písku, a šírulové.
Horský druid
Zasněžené vrcholky se třpytí v odrazu vycházejícího slunce.
Věčné ticho jen občas rozřízne hlas sokola. To další zbloudilá duše opustila
tento svět a hledá cestu domů…
Arnurah, horský druid
|
Druidi obývající hory jsou snad nejvíce samotářští a
nespolečenští. Straní se veškeré civilizace, jejich mysl stále stoupá kamsi
vzhůru, kde na hranici, kde se střetávají vrcholky hor s nebesy, rozjímají o
tajemstvích svého učení. Sledují hejna ptáků, jejich způsob letu a to, jak si
staví svá hnízda. Znají dávná tajemství, příběhy jednotlivců i celých národů,
které jim přináší vítr z nedostupných rozsedlin, jeskyní a ztracených horských
stezek. Daleko od civilizace se z nich stávají poustevníci, zocelení těžkým
životem v horách. Chrání celistvost hor před masovou těžbou kamene, nerostů a
kovů. Milují jedinečnost každé hory, dávají jim jména a promlouvají k nim, jako
by to byly živé bytosti. Každá hora má podle nich svého ducha, mocného strážce,
který ji obývá.
Horský druid získává svou moc především od salů ptáků, horské
zvěře a od duchů větru a země. Slyší hlas přírody ve skučení vichru, burácení
hromů, v ptačím křiku a zpěvu. Blesky, hvězdy na černé obloze, různé tvary
mraků, to vše mu vypráví příběhy, kterým ostatní smrtelníci nerozumí. Někteří
brázdí nebesa na velkých létajících zvířatech a myšlenkových bytostech. Dovedou
oprostit své vědomí od těla a nechávají se nést větrem po horských hřebenech a
úbočích, kde pozorují přírodu pod sebou. Jejich vědomí se spojuje s okolní
přírodou, stávají se na okamžik stromy, divokou zvěří, maličkými mravenci nebo
mohutnými horami.
Horští druidi dokáží procházet útrobami hor nebo z nich v
případě nebezpečí uvolňovat laviny. V jejich práci jim pomáhají enti a
šírulové. Někdy, když nechají své vědomí opustit tělo, mohou zaslechnout různé
hlasy, které k nim donesou duchové větru. Díky nim ví, co se právě děje ve světě.
Temný druid
Cítím, jak mi dáváš svou sílu, starý hvozde. Tvé kořeny
práchniví a listí požírají červi. Tvá bolest je mou slastí, cítím tě ve svých
žilách! Já jsem ty, a ty jsi na věky můj!
Drik Oranžový
|
Ti, kteří poznali a pochopili velikost a vznešenost moci,
kterou v sobě příroda ukrývá, ji chovají v úctě a neopovažují se ji uchopit do
svých rukou. Některé ale touha panovat, vlastnit a ovládat dovedla k porušení
zásad druidství. Využívají druidských znalostí ve svůj vlastní prospěch a
usurpují si pro sebe právo panovat přírodě a snaží si ji co nejvíce podrobit.
Temní druidi jsou úhlavními nepřáteli většiny ostatních druidů.
Největším zločincem, který kdy znesvětil přírodu Asterionu, je
šílený drakočlověk Drik, sídlící v Jižním hvozdu, dávném sídle Starých druidů.
V jeho službách se nachází mnoho temných druidů, kterým předává své zvrácené
poznatky a učí je, jak si podrobit přírodu. V okovech magie nutí saly sloužit
jejich záměrům. Temný druid nevidí saly a téměř je nevnímá, dokáže je však
najít podle projevů jejich činnosti. Pomocí kouzel a temných rituálů si je
podrobuje, předává jim pocity panického strachu, ohrožení a bolesti. Salové,
kteří si myslí, že jejich svěřencům hrozí nebezpečí, tak nedobrovolně pomáhají
temným druidům ovládat zvířata a měnit jejich vůli i vzhled, křivit rostliny a
stromy, životadárnou mízu stromů proměňovat v jed. Temný druid někdy využívá
podrobeného sala tak dlouho, až ten se zcela vyčerpá a umírá. To má dalekosáhlé
důsledky na destrukci přírody, protože bez salů se vše obrací v chaos.
Temný druid se snaží zabírat nové oblasti nebo rozšiřovat svůj
ekosystém na úkor těch okolních, aby z něj mohl čerpat ještě více síly. Jejich
lesy se rozrůstají do svahů hor, zabírají pláně a stepi. Ničivými suchy mění
zelená údolí v poušť, řeky se vylévají ze břehů a způsobují ničivé povodně,
vytvářejí rozsáhlá jezera a bažiny. Pomocí zemětřesení a sopek vytvářejí nová
pohoří. Druidi, kteří spravují napadená přírodní společenství, jsou často
nuceni se bránit i za cenu obětování části svého ekosystému.
Ten, kdo ovládne moc přírody, může dosáhnout prakticky
čehokoliv, čeho si zamane. Jeho schopnosti se vyrovnají kouzlům těch největších
mágů. Činy temných druidů jsou proti Řádu světa a stát se jedním z nich
vyžaduje značnou otrlost a bezcitnost. Jen málo těch, kteří se vydali temnou
stezkou, nakonec skončí jako temní druidi. Musí se napřed naučit znalostem
běžných druidů a vědět, co očekávají od své riskantní volby překrucovat Řád
světa. Volí si osud zlé tvárnosti a vstupují do neprobádaných končin chaosu,
který je může kdykoliv pohltit. Většina z nich v lepším případě zahyne ještě
dříve, než dojde ke svému cíli. Ti méně šťastní mohou celý zbytek svého života
protrpět jako odpudivé a zmutované hříčky přírody. Být temným druidem znamená
jít přímou cestou k proměně ve skřeta.
I temní druidi mají své pomocníky, jsou jimi zvrácené podoby
myšlenkových bytostí, které využívají ostatní druidi.
Drikovi temní druidi
Temní druidi kříží různé druhy rostlin a živočichů, aby dosáhli
co nejúdernějších prostředků a nejspolehlivějších služebníků pro své záměry.
Drik zkouší mutace i na myslících tvorech, kromě dryád také zdeformoval lesní
národ lesarů, které naočkoval krví plazů.
Centrum temných druidů se nachází poblíž Svatyně přírody, kde
Drik nechal vystavět své sídlo, plné lesních laboratoří a kobek. Zde učí své
žáky a přetváří přírodu a její děti podle svých zvrácených představ. Touží po
ovládnutí přírody na celém Asterionu, aby ji mohli plně kontrolovat a vysávat z
ní neomezené množství síly. Jsou jako bezedné pijavice, se vzrůstající mocí u
nich roste i jejich hlad.
Nejvýše postaveným temným druidem je Drik Oranžový. Pod ním je
deset mistrů, jeho nejvěrnějších žáků, z nichž se většina zdržuje poblíž svého
pána v Jižním hvozdu nebo v Kharových državách. Každý z mistrů má několik svých
pobočníků, kteří pro ně plní různá důležitá poslání nebo vyhledávají nové
adepty, především z řad běžných druidů. Kontaktují ty z nich, u kterých
pozorují vzrůstající touhu po moci nebo po pomstě. Podporují jejich zlobu a
nenávist a postupně je zasvěcují do svého učení. Temní druidi fungují na hierarchické
úrovni. Drik může kdykoliv nechat zabít kohokoliv ze svých podřízených, mistr
své pobočníky a žáky, pobočníci zase své učně. Žáci jsou nejpočetnější z temných
druidů a jen jejich malý zlomek se někdy dostane na vyšší pozici.
Mezi temnými druidy existuje několik odpadlíků, kteří se
rozhodli jednat na vlastní pěst a vypověděli Drikovi poslušnost. Ten s nimi
nakládá jako se štvanou zvěří a většinou je dříve či později za jejich
troufalost krutě potrestá.
Cesta šamana
Někdy je třeba, aby tě síla rozdrtila v prach, roztrhala na
tisíce malých dílků. Staneš na samém dně svých sil, zcela vyčerpaný a zničený,
ale také čistý, jako právě narozené dítě. Jen tak se můžeš odrazit k novému začátku,
zbourat všechny hráze, které zastírají tvé vnímání. Síla tě zničí, abys opět
povstal, očištěný, vnímavější a zkušenější.
šaman Čarolo Makosto
|
Šamanismus
Šamanismus je nejstarším způsobem vnímání tajemství přírody
a jejich chápání. Často je mylně považovaný za druh magie, jedná se však o
čistě přírodní umění, o uvědomění si života ve všech jeho možných podobách a ve
všech jeho rovinách. U civilozavanějších národů se postupně vyvinul v
druidismus. Šamanismus a druidismus se ale od sebe značně liší. Oba způsoby
vedou k jednomu cíli, hlubokému duchovnímu i fyzickému poznání tajemství
života, každý z nich je však přesto o něčem odlišném.
Šaman je ztělesněním volnosti a nespoutanosti. Jeho učitelem
je život v té nejpřirozenější, přírodní podobě. Šaman se rozhodl opustit
společenské normy, dogmata a řád, i všechna z nich plynoucí nařízení, očekávání
a tabu. Hledá svou vlastní cestu k duchovnu a nachází ji všude kolem sebe v
přírodě. Nenechává se ničím zbytečně svazovat, neexistují pro něj žádné
fyzické, ani psychické hranice, které by se nemohl pokusit překonat. S každým
zbořeným limitem se jeho schopnosti rozšiřují, život mu nabízí nové nečekané
možnosti a poznání, které by jej jinak zcela minuly. Výjimku částečně tvoří
šamani z Džungle padlých stromů. Ti jsou často zároveň náčelníky svých kmenů a
vystupují navenek jako strážci norem a tabu v běžném životě domorodců. Duchovně
jsou ale zcela volní, oni rozumí tomu proč vlastně tato tabu vznikla a proč je
musí obyčejní domorodci dodržovat, vždyť to byli šamani, kdo tabu zavedl, aby
mohli lidi lépe ovládat. Ačkoliv tedy i šamani tabu dodržují, nejsou a ani se
necítí být jimi svázáni a jsou to oni, kdo tvoří nová, je li to třeba.
Na začátku šamanovy cesty je hledání a poznávání. V tom mu
většinou pomáhá jeho učitel. Šaman si většinou na určitém stupni svého vývoje
najdé vhodného nástupce, kterému předává své vědomosti. Činí tak formou různých
zkoušek, hádanek a úkolů, díky kterým dochází adept šamanství poznání vlastními
silami. Časem se dostane do stavu očekávání, kdy mívá intuitivní tušení, že
cosi přijde, ale neví zcela přesně co. A tehdy začne nalézat odpovědi na své
otázky a přání. Sdělení k němu přicházejí prostřednictvím různých setkání s
lidmi nebo zvířaty, událostí a vizí. Když potká nějaké zvíře, považuje to za
znamení. Jednotlivé druhy zvířat mohou mít pro šamana různá sdělení, navíc mohou šamani žijicí v odlišných přírodních
prostředích jedno stejné zvíře vnímat rozdílným způsobem. Význam zvířete, které
se v nějakém ekosystému nevyskytuje, může zastupovat zcela odlišná živočišná
forma. Pro každého šamana může mít setkání s tím samým zvířetem jiný
individulání prožitek (např. kůň může pro jednoho symbolizovat přátelství,
jinému zase osvobození od starostí; medvěd osamění, ale také spokojenost; sokol
setkání, ale i cestu; had nové poznání a pro někoho zase nebezpečí), Podstatné
je, jaký pocit při setkání se zvířetem (ať skutečným nebo, ve snu, či nějaké
vizi) šaman prožívá. Vnímá jej jako dotyk zvláštní síly, která je mu důvěrně
blízká, a přesto zcela nepochopitelná. Neví, že k němu přichází prostřednictvím
salů. Zvířecí zjevení považuje za poselství svých patronů, ochránců a
pomocníků, neviditelných bytostí, které mu pomáhají (stejně tak věří ve zlé
duchy, kteří mu mohou uškodit). Někdy vnímá samotná zvířata jako zhmotnění
některých z těchto bytostí. Nemusí jít pouze o zvířata, mystické zážitky, kdy
se setkává se svým ochráncem, mohou také mít podobu člověka, nějaké vize,
tajemného hlasu, nebo zvláštní události. V pocitu, který šaman přitom cítí, se
ukrývá sdělení. Je určené pouze jemu, on jediný si jej může správně vyložit.
Když např. hevrenský šaman při spatření trhlinového mustanga pocítí teplo a
radost, znamená to, že by měl ve svém nejbližším životě tyto pocity vyhledávat
a zamyslet se nad tím, co v něm evokují.
Šamani se svým pozorováním a náhledem na svět naučili vnímat
řád Asterionu, který mu byl dán Stvořitelem. Sami neví, proč k nim zvířata a
další ochránci takto promlouvají. A mnozí to ani vědět nechtějí, stačí jim, že
to prostě takto funguje.
Šaman na rozdíl od druida nic účelově nezkoumá. Nepotřebuje
znát příčiny různých jevů, proč rostliny rostou, proč vítr vane na východ, a ne
na západ. Stačí mu jen to, že se tak děje. Jen žije a vyčkává a co nového život
přinese, čím jej okouzlí. V hloubi své duše ví, že vše, co si skutečně přeje,
za ním přijde samo. Šamani věří, že svými přáními mohou utvářet realitu. Když
na někoho ustavičně myslí, mohou ho přivolat, stejně jako nějakou událost.
Mohou léčit tím, že si někoho představí a budou na něj s láskou myslet (mohou
si léčeného vizualizovat a představovat si, jak se uzdravuje, k čemuž bude
docházet i ve skutečnosti). Všechny tyto jejich schopnosti souvisejí s mocí
salů, kterou šamani vnímají z přírody. Samotné saly nevidí, vycítí však jejich
přítomnost. Nejsnáze se jim to daří v blízkosti zvířecích smeček a rostlin,
také je ale dokáží vycítit na místech, kde zrovna nejsou žádní svěřenci salů
přítomní. To je obtížnější, ale salové jsou prakticky všude, a od prvního
okamžiku, kdy šaman pocítil jejich sílu a moc, už bude vždy schopen poznat
jejich přítomnost. Takto také pozná, když nějaká smečka, stádo nebo skupina
rostlin sala postrádá. V případě potřeby se mohou stát snadnou kořistí pro
šamana a jeho kmen.
Šaman vnímá saly jako jednotlivé projevy síly, obrovskou moc
života, prostupujícího celým světem. Využívání této síly mu může být přínosné,
ale také nebezpečné. Jednou za čas nastanou v životě šamana silné přílivy a
odlivy síly, které může zužitkovat, ale které jej také mohou zcela zničit.
Výkyvy síly mohou nastat nějakou změnou v chování salů, se kterými šaman
komunikuje (nebezpečí, požár, blížící se bouřka, apod.), ale také
prostřednictvím nějakého hlubokého šamanova zážitku (něčí smrt nebo narození,
láska a milování, nenávist, boj, atd.). Šaman může výkyvy síly vyvolat také
záměrně, když se uvede do tranzu.
Jakmile se šaman jednou napojí na moc salů a využije moc
jediného z nich, není pro něj cesty zpět. Stane se součástí něčeho, co není
možné běžným rozumem pochopit. Nechává vést tou velkolepou silou a když se ho
zmocní její neovladatelný příliv, může ji využít. Když se bude řídit záměrem
této síly, bude mu ku prospěchu. Pokud by šel proti ní, může jej tato síla
zahubit. Obrovský příval energie z něj učiní fyzickou i psychickou trosku na
pokraji zhroucení a šílenství.
Někdy se může šaman nechat zničit silou salů záměrně. Vydá
se jí na pospas, až se dostane na dno svých vlastních sil, což jej může
zahubit. V tomto stavu se mu otevře svět vizí, může prostřednictvím salů
nahlížet do minulosti, současnosti i budoucnosti. Pokud se mu podaří opět
vzchopit k životu, zvýší se jeho schopnost vnímání salů a vize k němu budou přicházet častěji. Nechat sílu, aby
si s tělem i duchem dělala, co se jí zlíbí, patří jedním k nejúchvatnějších
momentům šamanova života.
Trivor, Da Ankhurtas (Baziliščí oči)
Byl v koloně vozů, společně s rodiči a s dalšími almendorskými
přistěhovalci, když je přepadli hevreni. Nezabili jej jako ostatní. Ukázal na
něj statný muž na černém koni, hevrenský šaman, a přikázal, aby chlapce
ušetřili. Ujal se Trivora a vychoval z něj svého nástupce. Chlapec se stal
hevrenem, podstoupil spolu se svými vrstevníky lov na baziliška, zkoušku
dospělosti. Pomocí svého šamanského umění baziliška oslepil a získal jméno Da
Ankhurtas, Baziliščí oči. Unesl krásnou dceru náčelníka sousedního hevrenského
stáda a oženil se s ní.
Trivorovo stádo napadli a povraždili almendorští vojáci a on
tak rázem ztratil všechny své blízké. Byl zajat a odvezen do Sintaru. Ocitl se
mezi svými rodnými, lidmi, ale cítil se jako cizinec. Jejich kultura mu byla
vzdálená a nesrozumitelná. Pomocí salové magie se mu podařilo uprchnout ze
Sintaru. Při útěku zabil několik almendorských vojáků, za což na něj byla
vypsána odměna. Dosud se však nikomu nepodařilo získat jeho hlavu. Trivor se
toulá pláněmi, volný jako vítr. Ve svém životě byl několikrát na pokraji smrti,
přišel o vše, co mu bylo drahé. Přestal rozlišovat smrtelníky podle rasy nebo
pohlaví. Každé ráno se probudí do nového života, žije tak, jak k němu promlouvá
síla, jak ji právě cítí. Hněvá se, když vnímá zlobu plání, raduje se, když
slyší stádo koní vítat narozené hříbě. Jeho nálady jsou proměnlivé jako
vrtkavost počasí a nikdo si nemůže být jist jeho reakcí.
Hevrenský šaman
Šamanismus je praktikován v mnoha různých podobách, jednou z
nejvýraznějších je ten u hevrenů. Hevrenští šamani jsou často také vůdci svých
kmenů, které nazývájí stády, pracují jako řemeslníci, nejčastěji kováři, bojují
a loví. Hevreni jsou lidem koní, někteří jsou s těmito zvířaty natolik spjatí,
že s nimi umí telepaticky komunikovat. Ostatní k nim tiše promlouvají a jejich
zvířata jim rozumí. Nejčastěji navazují spojení se saly vzduchu a stád,
trhlinových mustangů a ptáků. Jsou známí výrobou svých medicín a amuletů nebývalé
moci a především svými podivnými rituály. Kdo nezná smysl hevreních rituálů,
může považovat šamany koňského lidu za blázny a odporné zvrhlíky. Hevrenský
šaman spojuje klámání salů s močením do roztodivných obrazců, pitím
alkoholických a omamných nápojů, vdechováním jedovatých kouřů, sexuálními
orgiemi a spoustou prapodivných procesů. Některé amulety šaman nebo šamanka
nosí na různých intimních částech svého těla, aby získaly určitou moc,
nechávají se zavěsit ze stromů hlavou dolů a kamenovat, aby vyvolali v salech
pocit ohrožení jejich smečky, nebo se nechají zaživa zakopat.
Podle staré hevrenské pověsti se před mnoha lety pět mocných
šamanů, čtyři můži a jedna žena, odloučili od svého lidu a
odebrali se neznámo
kam do plání. Hevreni si začali vyprávět o tajemném Bratrstvu pěti, hledajícím
bájné Snové pláně. Dávný šaman Kataláro měl vizi, ve které předpověděl
budoucnost národa hevrenů. Spatřil příchod lidí ze severu, kteří zaberou pláně.
Vyprávěl o blescích, které budou během jejich příchodu křižovat nebe znamení,
že končí čas lidu koní. Také předpověděl, že po dlouhých letech utrpení,
pronásledování a beznaděje hevreni naleznou Snové pláně. Zemi nekonečných
prérií, svěží zelené trávy a obrovských stád mustangů, která se stane novým
domovem hevrenů.
Strážci přírody
Salové neustále provádějí nespočet malých zázraků, které se
lidé naučili brát jako samozřejmost a už si jich téměř nevšímají. Každý den jim
tak uniká ten největší ze všech zázraků, zázrak života.
Orten Rozvážný, Velká kniha přírody
|
Salové v Přírodní úrovni
Úkolem salů v Přírodní úrovni je udržovat neustálý koloběh
přírody. Jsou pomocníky bohů a ochránci řádu, díky kterým asterionská příroda
funguje. Bez nich by panoval chaos. Slabá zvířata a rostliny by byly snadno
zranitelné a nemnožily by se, neexistovaly by mořské proudy, příliv a odliv,
nevanul by vítr, nebyl by déšť a sníh, neměnily by se roční období, ani by
nefungovaly žádné jiné přírodní zákonitosti. Salové jsou správci přírody, jsou
její krásou, vůní a písní. Jejich posláním je udržet přírodu takovou, jaká tu
byla po tisíciletí, nezkaženou a čistou. Druidi se jim snaží svým konáním
přiblížit a pomáhat jim.
Salové nepociťují žádné vlastní emoce. Jsou zrcadlem, které
odráží pocity jejich svěřenců, živých tvorů a rostlin, nebo vlastnosti a stav
minerálů, kamení, vody, zkrátka všech součástí přírody. Podobně je tomu i ve
vztahu salů k rozumných obyvatelům Asterionu. Vůči nim jsou plaší a raději se
jim vyhýbají. Nemají rádi hluk, který způsobují a jejich často hrubé chování
vůči přírodě. Pokud v jejich blízkosti žije někdo, kdo se chová negativně, bude
na něj sal reagovat podobným způsobem. Zdejší krajinu budou obývat nepřátelská
zvířata, počasí bude po většinu času nepříznivé, krajina bezútěšná a
nehostinná. Naopak v dosahu pozitivních bytostí bude vše prospívat a vzkvétat,
příjemný déšť se bude střídat se slunečným počasím, zde žijící zvířata budou
důvěřivá a přátelská.
Salová magie
Ach, jak krásný je dnešní den! Slunce krásně hřeje a svými paprsky mne laská ve
vlasech. Objímám kmen statného dubu a konečky prstů vnímám, jak pod jeho kůrou
pulzuje život. Nořím své ruce do země a tvaruji kořeny stromu, aby měly dost
místa k dalšímu růstu. K mým uším doléhá líbezná melodie. Její tóny vychází z
píšťalky, na kterou hraje jedna z dvounohých bytostí. Radši se před nimi nimi
ukrývám, jsou hluční a suroví. Teď mne ale cosi přitahuje přímo k ní. Má mysl
se utápí ve zvucích píšťalky a já ztrácím svou volnost a nespoutanost. Tóny
začínají být hlasitější a naléhavější. Tančím v rytmu zvláštní melodie,
proplétám se mezi stromy a keři. Z dáli ke mně doléhá jejich sténání, pukání
kmenů a praskot lámaných větví. Já však tančím dál v rytmu divoké melodie a nic
nevnímám. Náhle sebou trhnu, jako bych procitl z hlubokého snu. Nevím, jak
dlouho jsem tančila, jen cítím, že mi chybí všechna má síla. Všude, kam až
dohlédnu, se nachází strašlivá spoušť. Stromy a keře jsou i se svými kořeny
vyvrácené ze země. Pod nimi leží převrácená ptačí hnízda, mrtvá těla
zvířat, a také několika dvounohých bytostí…
Jsem slabá, je mi velká zima a chce se
mi tak spát…
Zpověď víly
Salové svou moc používají pro ochranu
svých svěřenců, udržování přírodních zákonů a řádu světa. Mimo jejich vsféru
vlivu patří rozumné bytosti, o které se starají bohové. Těm jsou salové
pomocníky, pokud by však některý z bohů jednal v rozporu s řádem světa,
přestanou mu být poslušní. Jejich jediným skutečným pánem je Stvořitel, který
ustanovil řád, jímž se bezvýhradně řídí.
Salova moc vychází ze síly jeho svěřenců.
Pokud se sal ochránce stará o nějakou skupinu zvířat, jeho moc bude odvozena od
počtu kusů, jejich stáří a životních zkušeností, zdraví, ale také spokojenosti
(tu ovlivňuje jejich strach, radost, bolest a stres, hlad, počasí, bohatost
pastvin, kvalita potravy, apod). Sal proto musí svou energii vynakládat s
rozvahou, investovat ji tak, aby se mu skrz jeho svěřence opět vrátila.
Ve schopnostech salů se promítají
vlastnosti jejich svěřenců. Salové nižších druhů, jednotlivců nebo malých
skupin zvířat a rostlin mají omezenější možnosti a menší moc, než salové, kteří
pečují o složitější organismy, velká stáda, nebo celé ekosystémy. Např. salové
ochránci mohou působit na to, co mají všichni živočichové společné (léčéní, pud
sebezáchovy, varování před hrozícím nebezpečím, rozmnožování), ale dále jsou
jejich schopnosti už závislé na konkrétním živočišném druhu (někdy konkrétního
jedince), o nějž pečují. Sal smečky kočkovitých šelem bude ovládat jejich
mrštnost a dravost, sal mraveniště pracovitost a pečlivost, sal hnízda jestřábů
bystrý zrak a mateřskou starostlivost o mladé, atd. Salové často mezi sebou
spolupracují tam, kde se jejich teritoria vzájemně prolínají. Salové vody se
saly vodních živočichů, salové lesa se saly zvěře, apod.
Vnímavější obyvatelé Asterionu
vypozorovali, jak působí salové na některé přírodních procesy a jako v nich
mají úlohu. Snažili se je naklonit na svou stranu, ať už z různých důvodů.
Někteří začali napodobovat chování zvířat, a tím prosit saly o pomoc. Tak
vznikli první šamani. Jiným se podařilo se saly navázat spolupráci, prospěšnou
pro obě strany. Mezi takové patří především druidi. Poslední jsou ti, kteří se
snaží moc salů znásilnit a podrobit své zvůli za jakoukoliv cenu, temní druidi.
Salové mohou vyslyšet pozitivní prosby, provázené kladnými
emocemi. Naopak ty, kteří se je snažili zneužít, mohou potrestat. Salové nejsou
pomstychtiví, protože nemají vlastní emoce. To, co si většina vykládá jako
jejich trest, je pouze reakce, vycházející z jejich přirozenosti. Na dobro
reagují dobrem a na zlo zlem. Pokud např. sal odhalí šamana, který jej zmátl,
vydával se za součást jeho stáda a chtěl ho přinutit pocitem akutního nebezpečí
k útoku na nedalekou lidskou usedlost i za cenu, že by se přitom sal zcela
vyčerpal a zemřel, potrestá šamana hněv stáda. Samotný sal se na šamana
nezlobí, stádo však prostřednictvím sala vycítilo, že šaman je nebezpečný a
rozzuří se. Sal pak jen zprostředkuje vůli svého stáda šamanovi.
Tajemství Dubu
Na východním obzoru začíná svítat. Temné mraky se rozestupují
a první sluneční paprsky dopadají na nádvoří tvrze. Postupují k prastarému dubu
uprostřed, kolem kterého se v němém očekávání tísní dav lidí. Jakmile dopadnou
na větve stromu, ozve se obdivný mnohohlasý povzdech. Dub začíná rozkvétat. Je
zde nový den, Gorův den, a s ním zázrak, na který všichni celý rok čekali.
Seznámení s dobrodružstvím
Příběh tohoto detektivního dobrodružství se odehrává na
tvrzi Dub, která leží na východ od Tarosu, na pomezí Lesa padajících stínů a
plání obývaných hevreny. Na tvrzi dojde k vraždě a vyšetřování se ujme Orlí
poutnice Tarkila. Ta však byla cestou k tvrzi postřelena…
Alternativní způsob hry
Dobrodružství lze odehrát klasicky s družinou postav, které
na tvrz zavítají, naskýtá se však také zajímavá možnost, zahrát si za
jednotlivé obyvatele a hosty Dubu...
Obyvatelé Dubu
V této kapitole jsou popsané nejdůležitější postavy
dobrodružství. Lze je zahrát jako CP nebo jako vlastní postavy. Záleží, který
způsob hry PJ s hráči zvolí. Během testování tohoto dobrodružství jsme zvolili
variantu, kdy hráči hráli přímo za postavy popsané dále. PJ může zvážit, jaké postavy
by mohly kterým hráčům vyhovovat, koho by bavilo jakou postavu si zahrát. Může
se napřed každého hráče nezávisle zeptat, zda by chtěl hrát obyvatele Dubu,
návštěvníka, postavu veselou, vážnou, s nějakým posláním, nebo třeba kejklíře,
který se chce pouze bavit. Poté jim může nabídnout postavy odpovídající jejich
představám a zasvětit je do jejich příběhů.
Na konci dobrodružství najde PJ stručný příběh ze hry, během
které bylo dobrodružství testováno (viz Ukázková hra).
Pan Padrik z Dubu
V čele stolu, na dřevěném dubovém křesle vystlaném medvědí
kožešinou, sedí vzpřímeně starší širokoplecí muž. Za ním na stěně visí prapor
se znakem zeleného dubu na žlutém poli. Muž má světlehnědé vlasy střižené na
krátko, jeho tvář zdobí řídký narezlý knír. Na sobě má vyšívaný hnědý kabátec,
v levém uchu zlatou náušnici ve tvaru dubu. Hledí zamyšleně na stůl před sebou,
kde mu právě služebník dolil plnou číši vína.
Bláznivý Jarek
Kolem posvátného dubu se prochází zvláštní postavička. Vytáhlý
světlovlasý mladík v plandavých šatech, který svou chůzí a klátivým pobybem
končetin připomíná jakéhosi podivného pavouka. Na okamžik si sedne na zem před
dub a upřeně na něj zírá. Hlavu vystrčí dopředu, sevře ústa a nepřítomně hledí
kamsi před sebe. Pak se začne usmívat a pokračuje ve své pavoučí chůzi.
Kejklířka Markesíta Lorenza a její bratr El Tomasíto
Okolo stolů tančí půvabná mladá dívka. Její světlé dlouhé
vlasy a mnohobarevné šaty se spoustou rozparků víří v rytmu tance. Nad jejími
svůdnými pohyby se obecenstvu tají dech. O nedaleký stůl stojí ležérně opřený
pestrobarevně oblečený mladý muž. Plavé vlasy má sepnuty do culíku, jeho tvář
zdobí naježená světlá bradka. V rukou drží loutnu a doprovází tanečnici
temperamentní rytmickou melodií.
Purkrabí Pjetr Jaszowski
Hradní čeleď vynáší na nádvoří stoly a lavice. Poblíž stojí
přes dva metry vysoký černovlasý hubený muž s erbem dubu na rukojeti meče,
který má u pasu. Na vše pozorně dohlíží, občas udělí nějaký pokyn nebo radu.
Když je vše připraveno na hostinu, zračí se v jeho hubené tváři spokojený
dobrácký úsměv.
Sarken, kněz Gorova řádu
Vysoký muž atletické postavy stojí před posvátným dubem a
hledí na něj nepřítomným pohledem. Z jeho hladce oholené tváře ostrých rysů
vystupuje orlí nos. Dívá se na dub s neurčitým úsměvem, v jeho modrých očích je
zvláštní výraz. Fialový plášť se stříbrem vyšívaným motivem fénixe má přehozený
přes rameno. U pasu mu visí meč se zlatem vykládanou rukojetí.
Zeman Vjacek z Ohňové hory
Hosté se u stolů vydatně baví. Jedním z nejhlasitějších je
nahrblý šedovlasý mužík s dlouhou mastnou kozí bradkou. Přes pravé oko má
černou pásku, v jedné ruce drží korbel piva a druhou se ohání po služebné,
zatímco hlasitě prozpěvuje nakřáplým hlasem jakousi oplzlou odrhovačku.