Hlavní modul

Pevnost těla a nezdolnost ducha, jež Arvedanům umožnila celá tisíciletí bránit se Kharovi, však nemohla jen tak vyhasnout a zmizet v bouři nových časů. Skupinky uprchlíků v džungli se začaly spojovat a společně lépe odolávaly útokům divochů bojujících primitivními zbraněmi, ale také otrávenými šípy a šipkami. Do čela nejpočetnější skupiny Arvedanů se postavila Narian, dcera posledního torenského knížete, a rozhodla se projít džunglí na sever přes Pásové hory, do země elfů. Skřeti mezitím pořádali lovy na roztroušené uprchlíky, mnoho otroků se plahočilo na jih, aby tu pro Khara dřeli do úmoru. Jistě by se byl útěk Narian a jejích lidí zdařil, kdyby je jeden ze zlých draků nespatřil v okamžiku, když se brodili přes řeku, která byla později nazvána Řekou neštěstí. Khar do té doby netušil, že se tak velkému množství Arvedanů podařilo utéci před jeho legiemi. Vyslal proto všechny své síly, které dlely blízko džungle, aby rozdrtily tyto zbytky arvedanského národa.

Začal závod o čas. Skřeti postupovali daleko rychleji než Arvedané, jejich vůdci je vybičovali k vražednému tempu a ti, kteří mu nestačili, umírali vyčerpáním nebo s otrávenou šipkou v zádech uprostřed zeleného pekla džungle. Vzdálenost mezi lovcem a kořistí se neustále zmenšovala, přes všechny falešné stopy nastražené Narian a zastírací a zahlazovací kouzla jejích čarodějů. Po skončení namáhavého přechodu průsmykem v Pásových horách, nepříliš daleko od severního okraje džungle, se Arvedané zastavili, zcela vyčerpáni úděsným útěkem a neustálým napětím. Sice byli na druhé straně hor, ale nemohli už ani o krok dál. Štvaná zvěř byla na konci sil a lovec spěchal, aby jí zasadil smrtící ránu. V ten čas svolala Narian všechny kněží a čaroděje ve své skupině a dlouho s nimi hovořila. Když se rozcházeli, jejich tváře byly bledé hrůzou, ale v očích se zračilo odhodlání šílenců.

Narian se rozhodla uvolnit ničivé síly země, vody, ohně a vzduchu, a povolat na pomoc samotné bohy. Všichni z Arvedanů, kdož vládli magickou mocí, se stali součástí zaklínadla, největšího od dob pádu Císařství. K pevným slovům pronášeným Narian se připojil několikasethlasý chór, který postupně sílil a sílil, až duněl celým okolním krajem. Zbytek Arvedanů v tiché modlitbě vzýval Sedmnáct bohů, aby jim pomohli v této černé hodině a zachránili je ze spárů strašlivé smrti. Zaklínadlo rezonovalo krajem, zvěř prchala v panické hrůze pryč a listí stromů šumělo tichou, ale intenzívní píseň zatracení. Nad krajem mezi Arvedany a skřety se začala stahovat temná a mohutná mračna, vítr kvílel v zuřivé agónii a zdálky doléhalo mohutné dunění mořského příboje. Blesky bily do země a pálily v ní cejchy zmaru a země samotná se v tichém, ale o to strašlivějším hněvu otřásala a rvala na kusy. Arvedané padali k zemi sraženi nepředstavitelnou silou, zaklínadlo zaniklo v ohlušujícím skučení vichru a dunění hromu. Do vznikajících trhlin se dralo kdysi tak vzdálené moře a přijímalo do svých chladných hlubin vše, co nemělo tolik štěstí, aby se udrželo na povrchu asterionském. Draky srážely jasně modré blesky k zemi, chodby Podzemní říše se trhaly a plnila je slaná voda. Samotné kořeny hor se otřásaly a propadaly do zemských útrob, neochvějné a pevné už statisíce let.

A náhle všude zavládl klid. Obloha se jakoby zázrakem vyjasnila, země se přestala třást a zbídačelí lidé slyšeli šumění nového moře, které jim teď omývalo jejich zemdlená těla. Druhý břeh nešlo zrakem spatřit, skřetí nebezpečí bylo zažehnáno. Ale za jakou cenu? Narian spálil blesk, mnohé pohltilo moře nebo země a na místě dřívějších Pásových hor se teď rozléval oceán. Trosky kdysi tak mocného a hrdého národa stály a dívaly se do neklidných vln, jako by tam hledaly svou budoucnost. Všem bylo jasné jen jediné. Skřeti jsou nyní daleko, ale nezmizeli úplně. Vrátí se a oni musí být připraveni. Postupně se jeden po druhém otáčeli k moři zády a pokračovali ve své pouti na sever.

Ve Čtyřech královstvích a jejich provinciích existuje organizace kouzelníků, čarodějů a theurgů, sdružující více než tři čtvrtiny z celkového počtu lidských uživatelů magie, nazývaná Čarodějná akademie. Členství v akademii je nabídnuto každému absolventu některé z kouzelnických škol nebo člověku, který úspěšně složí Zkoušku živlů (tato zkouška testuje dovednosti v různých kouzelnických oborech a jejím úkolem je vyřadit z přijetí do akademie podvodníky nebo čarodějnické diletanty). Při vstupu do této organizace skládá každý nováček přísahu zvanou Yrgeova etika, jíž se musí po zbytek života řídit. V této přísaze se slibuje věrnost magii a nikoliv králi či vládnoucí skupině, ovšem král má právo v případě nouze požádat kouzelníky o pomoc a tato žádost nesmí být odmítnuta. Občas se stane, že panovník chce zneužít kouzelníky pro své mocenské intriky, ale členové Čarodějné akademie patří k nejchytřejším lidem ve státě a většinou se do králových her nenechají zatáhnout - nebo hrají ve svůj prospěch a podle svých pravidel. Výsadou magiků z Čarodějné akademie je jejich nezávislost na královských zákonech.

Čarodějná akademie se rozděluje na mnoho frakcí, navzájem se prolínajících, které sledují různé cíle a slouží různým pánům. Vedle čistě politických uskupení zcela ovládaných panovníky v Čtyřech královstvích a striktně vědeckých spolků, bádajících v teoretických a empirických rovinách zde najdeme také frakce zabývající se historií zemí, potíráním zla na určitém území, hledáním a zkoumáním nových forem života nebo navazováním kontaktů s jinými světy.

Magici v Čarodějné akademii se také liší svým přístupem k Yrgeově etice a způsobem jejího výkladu. Dříve se považovalo za zápas s temnotou jakékoliv použití kouzel proti Kharovi a jeho stoupencům. Po vítězství na Lendoru převládlo přesvědčení, že neomezeně svých schopností mohou kouzelníci využít až tehdy, kdy jim bohové dají znamení, že skutečně nastala "Poslední bitva". Po nových objevech na Taře se však objevují názory, že boj proti temnotě je záležitostí dlouhodobou, ale že je tím myšleno zlo starší než Khar, které hrozí zničit nejen Asterion, ale i samu existenci, původní materii současného světa. Také názory na porušení rovnováhy se liší. Jedna radikální větev tvrdí, že se nesmí kouzlit vůbec, jelikož každé seslání kouzla narušuje rovnováhu. U praktičtěji založených členů akademie se zase objevuje názor, že každý čaroděj nesmí spotřebovat více jak polovinu nashromážděné magické energie, aby byl neustále připraven na případný náhlý příchod Nové Apokalypsy.

Jedná se o tvora vypadajícího jako velká kočkovitá šelma. Liší se jednak jiným uspořádáním chrupu (má velmi ostré a dlouhé zuby, které mají vpředu stejnou délku a dále do tlamy se postupně zmenšují) a jednak svou maskovací schopností. Barva kůže této bestie se totiž plynule mění podle barvy prostředí, ve kterém se pohybuje. Proměnlivá je i barva očí. Huama je v podstatě naprosto dokonalý predátor. Je vybavena ostrými zatahovacími drápy, její kousnutí způsobuje paralýzu zasažené oblasti. Díky své maskovací schopnosti je velmi špatně viditelná, pohybuje se nehlučně, nevydává žádné pachy a navíc je schopna vyvinout obrovskou rychlost. Ani ten nejrychlejší trhlinový mustang pro ni není žádným soupeřem. Na kořist se vrhá skoky dlouhými i přes patnáct metrů. Má dokonalý zrak i sluch, v noci vidí stejně dobře jako ve dne. Huama dorůstá až dvoumetrové velikosti. Tato šelma vede samotářský život a vyskytuje se poměrně zřídka. Narazit na ni můžete v savanách na Taře i Lendoru, poblíž vodních napajedel.

Útoku huamy se dá ubránit, ovšem musíte si jí vůbec všimnout. Pohled na rozmazanou čáru v barvě okolí ženoucí se k vám šílenou rychlostí také nepatří k nejpříjemnějším, a dokonce i mnozí stateční muži mohou podlehnout panice. Osobně doporučuji seskočit z koně, postavit se do dráhy předpokládaného útoku a počkat, až šelma skočí. Pokud se vám podaří v pravém okamžiku uhnout stranou a seknout letící bestii, můžete ji zabít i jedinou ranou. Jinak ji to aspoň zastaví a i když je boj s bleskově rychlou nestvůrou krajně nepříjemný, dá se vyhrát.