Já myslím, že dobře hrané postavy by toho mohly docela dobře využít.. Tak například jak často můžete někoho zabít tak aby na vás nikdo nepřišel(vlka v normálním "čkolěku" většinou nehledají)...

Souhlasím... jadnou jsem hrál za upíra což je na Asterionu nemalou výhodou a využíval jsem toho neustále. Když však došlo na krev šlo všechno stranou a nemyslím, že bych k tomu nepotřeboval aby mi do toho PJ kecal. Alespoň se mohl lépe soustředit na vedení hry. U vlkodlaků totéž ... pokud má PJ pocit, že by to příliš posílilo družinu nebo postavu nemá to dopustit. Pokud chce na tom založit dobrodružství lze to sice udělat tak že hráči v úplňkovou noc sdělí že se s ním děje něco divného a pak mu sdělí, že se ráno probudil unavený a s pachutí krve v ústech, ale dobý hráč by si takové řádění vlkodlaka mohl užít sám a dobře se při tom bavit. A že by při tom udělal něco co by mu pomohlo v dobrodružství či na životní cestě nebo tak něco ? Proč ne ? Ať už vlkodlak nebo upír, žádná jiná duše do něj nevstoupila a jde pořád o tutéž osobnost. Že jsem v krvelačném běsnění zabil své nepřátele a spojence nechal jít? Měl jsem dostatečnou vůli na to abych se alespoň trochu ovládal a krvfe bylo beztak dosti pro tři upíry, natož pro jednoho...

Ano, Yb má pravdu. To je jako s rozpolcenou osobností. Když něco udělá ta první, druhá o tom pak hned, jak se dostane k moci nad tělem nemá ani páru...
A taky to je dobrá zápletka na dobrodružství. Bohatý sedlák si najme družinku, že mu prý po statku něco běhá a zabijí zvířata, a přitom to bude on sám ve vlčí podobě(jde to udělat podobně s postavou)...

Pokud nemá nějaké jiné vzpomínky na minulou noc (škrábance, rány, kuřecí peří v hubě,...), pak by se mohl začít o svůj stav zajímat.