Za závojem stínů

Modul Za závojem stínů obsahuje dvě velké části - Stínový svět a Přírodu. V části o Stínovém světě naleznete popis organizace mnichů Subotam (i s mapou a podrobným popisem jednoho z jejich klášterů - Daine), lovců přízraků, Vnějšího světa nebo tajemného města na pomezí světů Axary. Dozvíte se o fungování a rozdělení Stínového světa i o jeho obyvatelích, a získáte tak ve Stínovém světě nové originální prostředí pro vaše hry.

V části věnované Přírodě se dočtete o druidech a jednotlivých druidských směrech (zjistíte, že nejen lesy, ale např. také hory, moře, stepi, Podzemní říše a dokonce i města mají své druidy), šamanech a jejich umění. Odhalíte tajemství přírodní (tzv. salové) magie, která vychází z moci duchů přírody - salů.
Nechybí ani tématicky laděné povídky, popisy zvířat a rostlin a mnoho dalších užitečných informací, které využijete při svých hrách nejen na Asterionu.

Součástí modulu je velké detektivně laděné dobrodružství Tajemství Dubu. Toto dobrodružství je hodně založené na procítěném hraní postav a i když jej budete hrát vícekrát, pokaždé může být jiné. K dobrodružství je přiloženo také dvacet kartiček postav s ilustracemi, které je možné využít i při dalších fantasy hrách na hrdiny. Modul dále obsahuje barevnou mapu Lendoru formátu A2 a CD s aplikacemi pravidel DrD a DrD+.

Zde vám přinášíme několik ukázek z kapitol o přírodě a obrázky od Romana Kýbuse a Karolíny Ryvolové:

Cesta druida

V přírodě se ukrývá veliká moc. Prapůvodní síla, která prostupuje celý svět. V listech stromů a stéblech trav lze číst jako z otevřené knihy příběh života v jeho nejrozmanitějších podobách. Hlasy ptáků a stopy zvířat hovoří o nespoutané energii, pulzující v míze stromů a krvi divoké zvěře. Když se zaposloucháte do šumu lesa, hlasu burácejícího vodopádu či tiše zurčícího potůčku, zaslechnete i vy ozvěnu hlasu přírody. Wankuzar Tyrkysový, Velký druid

Druidi a salové

Dryády naučily druidy, jak mohou na krásy přírody pohlížet nejen zrakem, ale také svým srdcem. Odhalily jim, jak správně vnímat a komunikovat se saly. Druid si uvědomí krásu zvířete, rostliny, studánky nebo kamene, a tak spatří i jejich saly. Čím více se bude kochat jejich krásou, obdivovat ji a milovat, tím blíže a ve zřetelnějších obrysech se k němu salové začnou přibližovat. Proto temní druidové saly nevidí, jelikož jejich vnímání krásy je zvrácené a neupřímné.

Tak jako druid vnímá sala, tak i sal podobně vidí jeho. Cítí jeho pocity, úctu a lásku ke svým svěřencům. Tyto příjemné pocity jej vábí k druidovi, získává k němu důvěru, až jsou oba naladění na jediný společný pocit. Tehdy spolu mohou začít komunikovat. Mohou si vyměňovat svá přání a prosby. Druid komunikující se zvířecím salem je většinou vnímá jako obrazy očima zvířete, pocity hladu, žízně, bolesti, sucha, u sala rostlin cítí vůně a slyší harmonickou melodii, jak v nich koluje míza, údery sekyry nebo pálení ohně vnímá jako bolest. Díky salovi země cítí bolest pod zásahy krumpáčů a motyk nebo trýzeň, jakou způsobuje skále těžba kamene. Sal mu takto sdělí, jaký je stav jeho svěřenců a podle naléhavosti druid pozná, co by mohl pro něj udělat. Na oplátku se zase svěří salovi se svými přáními a ten se je snaží podle svých sil vyplnit. Druidovu prosbu vnímá v tu chvíli stejně, jako kdyby ho o pomoc požádal jiný sal nebo jeho vlastní svěřenec. Vztah druida a sala by se dá přirovnat k určité formě výměnného obchodu. Sal většinou použije na splnění druidových přání tolik svých sil, kolik může postrádat, aniž by ohrozil své svěřence. V extrémních případech, když druid salovi předá pocity ohrožení a strachu, může vydat všechnu svou energii. Tím ale ohrozí jak ty, o které pečuje, taky i sebe, což může vést k nenávratným škodám.

Většina druidských zvláštních schopností je propůjčena od salů. V salové magii spočívá jejich moc. Když druid jedná v souladu s přáními salů, pečuje o svůj ekosystém, mohou mu salové poskytnout mocné schopnosti. Naopak druid, který se o svůj ekosystém stará špatně, nemůže počítat s jejich podporou. Salové se mu začnou vyhýbat a skrývat se před ním.

Druid může saly vnímat v nekonečném množství podob. Záleží hlavně na tom, kolik má se saly zkušeností. I mezi druidy jsou jedinci s vrozeným talentem vidění salů a ti, kteří se to musí pracně naučit. Svou roli hraje také podoba salových svěřenců (druh zvířete, rostliny, vzhled a tvar studánky) a hodně druidů má také ve své mysli uloženou nějakou konkrétní představu, kterou si kdysi vytvořili na základě vyprávění svých učitelů. Jen nemnoho druidů se dokáže oprostit od všech těchto vlivů a vnímá saly v jejich neforemné, energetické podobě.

Druidské směry

Má se za to, ž nejvíce druidů žije v pláních, Podzemní nebo Podmořské říši, méně ve hvozdech či horách. V hojnějším počtu jsou zastoupeni v zalidněnějších ekosystémech. Někde žije více druidů pospolu a tvoří tak společenství, jinde osaměle spravují rozsáhlé oblasti. Ekosystémů je mnoho, ale v každém lze potkat druida, který o něj pečuje. Všechny směry vzešly ze základního lesního učení dryád. Jak se ale postupně vědomosti druidů rozšiřovaly, tito zjistili, že mohou naslouchat také ostatním hlasům přírody a že některým z nich tyto hlasy zní srozumitelněji. Vydali se tedy objevovat nové rozměry přírody v jejích rozmanitých podobách.

Lesní druid

Klasický a nejstarší směr druidství na povrchu Asterionu zastupují lesní druidi. Hrozí-li lesu nebezpečí, umí jej lesní druid oživit v mocné vojsko, které má místo kyjů větve, místo šípů ostnaté trny keřů a drápy šelem a dravých ptáků jako meče. Umí rozmlouvat se svými listnatými nebo jehličnatými svěřenci, přijímat podobu zvířat, hmyzu i rostlin, procházet skrze stromy, nebo se maskovat jako chameleón. Také má možnost ovládat povahu zvěře či měnit tvar stromů dle své vůle.

Lesním druidům pomáhají pomocníci z řad myšlenkových bytostí, především enti, tjukurpové a bludičky.

Pouštní druid
 

Když se stane poušť tvou matkou, nikdy tě nenechá zemřít žárem ani žízní. Ba Numma, druid v Rychlých dunách

Druidi působí i v tak nehostinném prostředí, jakým je poušť. Jejich bratři je nazývají písečnými, podle písku, který nosí, ať jsou kdekoliv, pořád u sebe a ve který se dovedou proměnit. Zatímco pro většinu živých bytostí je poušť nehostinnou a nebezpečnou krajinou, pouštní druidi neznají krásnějšího světa. Milují žár slunce na své vyprahlé pokožce, ve dne horký vítr ve vlasech a v noci chladivý vánek. Milují písečné bouře, obdivují jejich moc a poslouchají zpěv salů vzduchu a země, kteří si spolu hrají uprostřed běsnících živlů. Znají skryté stezky, které vedou písečnými dunami a vyhledávají místa, na kterých se vyskytuje pouštní fauna a flóra, zastoupená především škorpióny, hady a kaktusy. Pouštní druidi jsou velice odolní, dokáží putovat mezi dunami žhavého písku celé dny bez jediné kapky vody. Pokud to uznají za vhodné, umí donutit podzemní prameny, aby vytryskly v těch nejnehostinnějších místech, zavolají duchy vody, kteří přijdou až k nim spolu s životadárnou tekutinou. Ochraňují čistotu skrytých pramenů a jen málokomu prozradí jejich umístění. Píseční druidi dovedou poušť přimět k tomu, aby se rozpínala a zabírala další území, dokáží pohřbít celé karavany v tekutém písku. Bývají nemilosrdní, avšak spravedliví. Písečný druid většinou nezná slitování se zbloudilci. Vybělené kosti patří k běžnému rázu jeho ekosystému a jen dočasně narušují pouštní jednotvárnou dokonalost, než je překryje písek. V poušti je druid blízko tajemstvím života. Jeho myšlenky jsou zde ostré a čisté, ve svém nitru tu nachází odpovědi na mnohé otázky.

Pouštní druidi žijí na Taře především v Rychlých dunách a v poušti Kyrkyj u Umrlčího království a pocházejí nejčastěji z řad pouštních elfů. Poušť však nemusí být pouze písečná. Někteří pouštní druidi žijí v kamenitých pustinách, zkouší také pochopit Šedá pole, spálenou krajinu plnou popele. Na severním kontinentě se vyskytují hojně v poušti Nunmeia, mnoho jich pochází z řad zdejších nomádů. Pouštní druid získává svou moc především od salů země, někdy také od strážců vodních pramenů a větru.

Pouštní druid umí přivolat písečnou bouři, ale také vlahý déšť. Dokáže měnit zem, kámen, vodu a mnohé další přírodní materiály v písek. Své nepřátele může uzavřít do vzduchoprázdné pasti, nebo jim vžene do tváří žhavý pouštní vítr, a tak je udusí. Také umí přivolat jedovaté hady a štíry, kteří se začnou v obrovském počtu rojit zpod jeho nohou. Svede dát písku tvar a podobu humanoidů nebo zvířat, vytvořit v písku různé obrazy, obličeje a jejich prostřednictvím předávat informace. Písečný druid bývá imunní vůči přírodním jedům a slunečnímu žáru, dovede procházet skrz písečné duny. Když chce, může plavat v písku jako ve vodě. Pomáhají mu baar-nua, myšlenkové bytosti v podobě tekutého písku, a šírulové.

Horský druid
 

Zasněžené vrcholky se třpytí v odrazu vycházejícího slunce. Věčné ticho jen občas rozřízne hlas sokola. To další zbloudilá duše opustila tento svět a hledá cestu domů… Arnurah, horský druid

Druidi obývající hory jsou snad nejvíce samotářští a nespolečenští. Straní se veškeré civilizace, jejich mysl stále stoupá kamsi vzhůru, kde na hranici, kde se střetávají vrcholky hor s nebesy, rozjímají o tajemstvích svého učení. Sledují hejna ptáků, jejich způsob letu a to, jak si staví svá hnízda. Znají dávná tajemství, příběhy jednotlivců i celých národů, které jim přináší vítr z nedostupných rozsedlin, jeskyní a ztracených horských stezek. Daleko od civilizace se z nich stávají poustevníci, zocelení těžkým životem v horách. Chrání celistvost hor před masovou těžbou kamene, nerostů a kovů. Milují jedinečnost každé hory, dávají jim jména a promlouvají k nim, jako by to byly živé bytosti. Každá hora má podle nich svého ducha, mocného strážce, který ji obývá.

Horský druid získává svou moc především od salů ptáků, horské zvěře a od duchů větru a země. Slyší hlas přírody ve skučení vichru, burácení hromů, v ptačím křiku a zpěvu. Blesky, hvězdy na černé obloze, různé tvary mraků, to vše mu vypráví příběhy, kterým ostatní smrtelníci nerozumí. Někteří brázdí nebesa na velkých létajících zvířatech a myšlenkových bytostech. Dovedou oprostit své vědomí od těla a nechávají se nést větrem po horských hřebenech a úbočích, kde pozorují přírodu pod sebou. Jejich vědomí se spojuje s okolní přírodou, stávají se na okamžik stromy, divokou zvěří, maličkými mravenci nebo mohutnými horami.

Horští druidi dokáží procházet útrobami hor nebo z nich v případě nebezpečí uvolňovat laviny. V jejich práci jim pomáhají enti a šírulové. Někdy, když nechají své vědomí opustit tělo, mohou zaslechnout různé hlasy, které k nim donesou duchové větru. Díky nim ví, co se právě děje ve světě.

Temný druid

Cítím, jak mi dáváš svou sílu, starý hvozde. Tvé kořeny práchniví a listí požírají červi. Tvá bolest je mou slastí, cítím tě ve svých žilách! Já jsem ty, a ty jsi na věky můj! Drik Oranžový

Ti, kteří poznali a pochopili velikost a vznešenost moci, kterou v sobě příroda ukrývá, ji chovají v úctě a neopovažují se ji uchopit do svých rukou. Některé ale touha panovat, vlastnit a ovládat dovedla k porušení zásad druidství. Využívají druidských znalostí ve svůj vlastní prospěch a usurpují si pro sebe právo panovat přírodě a snaží si ji co nejvíce podrobit. Temní druidi jsou úhlavními nepřáteli většiny ostatních druidů.

Největším zločincem, který kdy znesvětil přírodu Asterionu, je šílený drakočlověk Drik, sídlící v Jižním hvozdu, dávném sídle Starých druidů. V jeho službách se nachází mnoho temných druidů, kterým předává své zvrácené poznatky a učí je, jak si podrobit přírodu. V okovech magie nutí saly sloužit jejich záměrům. Temný druid nevidí saly a téměř je nevnímá, dokáže je však najít podle projevů jejich činnosti. Pomocí kouzel a temných rituálů si je podrobuje, předává jim pocity panického strachu, ohrožení a bolesti. Salové, kteří si myslí, že jejich svěřencům hrozí nebezpečí, tak nedobrovolně pomáhají temným druidům ovládat zvířata a měnit jejich vůli i vzhled, křivit rostliny a stromy, životadárnou mízu stromů proměňovat v jed. Temný druid někdy využívá podrobeného sala tak dlouho, až ten se zcela vyčerpá a umírá. To má dalekosáhlé důsledky na destrukci přírody, protože bez salů se vše obrací v chaos.

Temný druid se snaží zabírat nové oblasti nebo rozšiřovat svůj ekosystém na úkor těch okolních, aby z něj mohl čerpat ještě více síly. Jejich lesy se rozrůstají do svahů hor, zabírají pláně a stepi. Ničivými suchy mění zelená údolí v poušť, řeky se vylévají ze břehů a způsobují ničivé povodně, vytvářejí rozsáhlá jezera a bažiny. Pomocí zemětřesení a sopek vytvářejí nová pohoří. Druidi, kteří spravují napadená přírodní společenství, jsou často nuceni se bránit i za cenu obětování části svého ekosystému.

Ten, kdo ovládne moc přírody, může dosáhnout prakticky čehokoliv, čeho si zamane. Jeho schopnosti se vyrovnají kouzlům těch největších mágů. Činy temných druidů jsou proti Řádu světa a stát se jedním z nich vyžaduje značnou otrlost a bezcitnost. Jen málo těch, kteří se vydali temnou stezkou, nakonec skončí jako temní druidi. Musí se napřed naučit znalostem běžných druidů a vědět, co očekávají od své riskantní volby překrucovat Řád světa. Volí si osud zlé tvárnosti a vstupují do neprobádaných končin chaosu, který je může kdykoliv pohltit. Většina z nich v lepším případě zahyne ještě dříve, než dojde ke svému cíli. Ti méně šťastní mohou celý zbytek svého života protrpět jako odpudivé a zmutované hříčky přírody. Být temným druidem znamená jít přímou cestou k proměně ve skřeta.

I temní druidi mají své pomocníky, jsou jimi zvrácené podoby myšlenkových bytostí, které využívají ostatní druidi.

Drikovi temní druidi

Temní druidi kříží různé druhy rostlin a živočichů, aby dosáhli co nejúdernějších prostředků a nejspolehlivějších služebníků pro své záměry. Drik zkouší mutace i na myslících tvorech, kromě dryád také zdeformoval lesní národ lesarů, které naočkoval krví plazů.

Centrum temných druidů se nachází poblíž Svatyně přírody, kde Drik nechal vystavět své sídlo, plné lesních laboratoří a kobek. Zde učí své žáky a přetváří přírodu a její děti podle svých zvrácených představ. Touží po ovládnutí přírody na celém Asterionu, aby ji mohli plně kontrolovat a vysávat z ní neomezené množství síly. Jsou jako bezedné pijavice, se vzrůstající mocí u nich roste i jejich hlad.

Nejvýše postaveným temným druidem je Drik Oranžový. Pod ním je deset mistrů, jeho nejvěrnějších žáků, z nichž se většina zdržuje poblíž svého pána v Jižním hvozdu nebo v Kharových državách. Každý z mistrů má několik svých pobočníků, kteří pro ně plní různá důležitá poslání nebo vyhledávají nové adepty, především z řad běžných druidů. Kontaktují ty z nich, u kterých pozorují vzrůstající touhu po moci nebo po pomstě. Podporují jejich zlobu a nenávist a postupně je zasvěcují do svého učení. Temní druidi fungují na hierarchické úrovni. Drik může kdykoliv nechat zabít kohokoliv ze svých podřízených, mistr své pobočníky a žáky, pobočníci zase své učně. Žáci jsou nejpočetnější z temných druidů a jen jejich malý zlomek se někdy dostane na vyšší pozici.

Mezi temnými druidy existuje několik odpadlíků, kteří se rozhodli jednat na vlastní pěst a vypověděli Drikovi poslušnost. Ten s nimi nakládá jako se štvanou zvěří a většinou je dříve či později za jejich troufalost krutě potrestá.

Cesta šamana

Někdy je třeba, aby tě síla rozdrtila v prach, roztrhala na tisíce malých dílků. Staneš na samém dně svých sil, zcela vyčerpaný a zničený, ale také čistý, jako právě narozené dítě. Jen tak se můžeš odrazit k novému začátku, zbourat všechny hráze, které zastírají tvé vnímání. Síla tě zničí, abys opět povstal, očištěný, vnímavější a zkušenější. šaman Čarolo Makosto

Šamanismus

Šamanismus je nejstarším způsobem vnímání tajemství přírody a jejich chápání. Často je mylně považovaný za druh magie, jedná se však o čistě přírodní umění, o uvědomění si života ve všech jeho možných podobách a ve všech jeho rovinách. U civilozavanějších národů se postupně vyvinul v druidismus. Šamanismus a druidismus se ale od sebe značně liší. Oba způsoby vedou k jednomu cíli, hlubokému duchovnímu i fyzickému poznání tajemství života, každý z nich je však přesto o něčem odlišném.

Šaman je ztělesněním volnosti a nespoutanosti. Jeho učitelem je život v té nejpřirozenější, přírodní podobě. Šaman se rozhodl opustit společenské normy, dogmata a řád, i všechna z nich plynoucí nařízení, očekávání a tabu. Hledá svou vlastní cestu k duchovnu a nachází ji všude kolem sebe v přírodě. Nenechává se ničím zbytečně svazovat, neexistují pro něj žádné fyzické, ani psychické hranice, které by se nemohl pokusit překonat. S každým zbořeným limitem se jeho schopnosti rozšiřují, život mu nabízí nové nečekané možnosti a poznání, které by jej jinak zcela minuly. Výjimku částečně tvoří šamani z Džungle padlých stromů. Ti jsou často zároveň náčelníky svých kmenů a vystupují navenek jako strážci norem a tabu v běžném životě domorodců. Duchovně jsou ale zcela volní, oni rozumí tomu proč vlastně tato tabu vznikla a proč je musí obyčejní domorodci dodržovat, vždyť to byli šamani, kdo tabu zavedl, aby mohli lidi lépe ovládat. Ačkoliv tedy i šamani tabu dodržují, nejsou a ani se necítí být jimi svázáni a jsou to oni, kdo tvoří nová, je li to třeba.

Na začátku šamanovy cesty je hledání a poznávání. V tom mu většinou pomáhá jeho učitel. Šaman si většinou na určitém stupni svého vývoje najdé vhodného nástupce, kterému předává své vědomosti. Činí tak formou různých zkoušek, hádanek a úkolů, díky kterým dochází adept šamanství poznání vlastními silami. Časem se dostane do stavu očekávání, kdy mívá intuitivní tušení, že cosi přijde, ale neví zcela přesně co. A tehdy začne nalézat odpovědi na své otázky a přání. Sdělení k němu přicházejí prostřednictvím různých setkání s lidmi nebo zvířaty, událostí a vizí. Když potká nějaké zvíře, považuje to za znamení. Jednotlivé druhy zvířat mohou mít pro šamana různá sdělení, navíc mohou šamani žijicí v odlišných přírodních prostředích jedno stejné zvíře vnímat rozdílným způsobem. Význam zvířete, které se v nějakém ekosystému nevyskytuje, může zastupovat zcela odlišná živočišná forma. Pro každého šamana může mít setkání s tím samým zvířetem jiný individulání prožitek (např. kůň může pro jednoho symbolizovat přátelství, jinému zase osvobození od starostí; medvěd osamění, ale také spokojenost; sokol setkání, ale i cestu; had nové poznání a pro někoho zase nebezpečí), Podstatné je, jaký pocit při setkání se zvířetem (ať skutečným nebo, ve snu, či nějaké vizi) šaman prožívá. Vnímá jej jako dotyk zvláštní síly, která je mu důvěrně blízká, a přesto zcela nepochopitelná. Neví, že k němu přichází prostřednictvím salů. Zvířecí zjevení považuje za poselství svých patronů, ochránců a pomocníků, neviditelných bytostí, které mu pomáhají (stejně tak věří ve zlé duchy, kteří mu mohou uškodit). Někdy vnímá samotná zvířata jako zhmotnění některých z těchto bytostí. Nemusí jít pouze o zvířata, mystické zážitky, kdy se setkává se svým ochráncem, mohou také mít podobu člověka, nějaké vize, tajemného hlasu, nebo zvláštní události. V pocitu, který šaman přitom cítí, se ukrývá sdělení. Je určené pouze jemu, on jediný si jej může správně vyložit. Když např. hevrenský šaman při spatření trhlinového mustanga pocítí teplo a radost, znamená to, že by měl ve svém nejbližším životě tyto pocity vyhledávat a zamyslet se nad tím, co v něm evokují.

Šamani se svým pozorováním a náhledem na svět naučili vnímat řád Asterionu, který mu byl dán Stvořitelem. Sami neví, proč k nim zvířata a další ochránci takto promlouvají. A mnozí to ani vědět nechtějí, stačí jim, že to prostě takto funguje.

Šaman na rozdíl od druida nic účelově nezkoumá. Nepotřebuje znát příčiny různých jevů, proč rostliny rostou, proč vítr vane na východ, a ne na západ. Stačí mu jen to, že se tak děje. Jen žije a vyčkává a co nového život přinese, čím jej okouzlí. V hloubi své duše ví, že vše, co si skutečně přeje, za ním přijde samo. Šamani věří, že svými přáními mohou utvářet realitu. Když na někoho ustavičně myslí, mohou ho přivolat, stejně jako nějakou událost. Mohou léčit tím, že si někoho představí a budou na něj s láskou myslet (mohou si léčeného vizualizovat a představovat si, jak se uzdravuje, k čemuž bude docházet i ve skutečnosti). Všechny tyto jejich schopnosti souvisejí s mocí salů, kterou šamani vnímají z přírody. Samotné saly nevidí, vycítí však jejich přítomnost. Nejsnáze se jim to daří v blízkosti zvířecích smeček a rostlin, také je ale dokáží vycítit na místech, kde zrovna nejsou žádní svěřenci salů přítomní. To je obtížnější, ale salové jsou prakticky všude, a od prvního okamžiku, kdy šaman pocítil jejich sílu a moc, už bude vždy schopen poznat jejich přítomnost. Takto také pozná, když nějaká smečka, stádo nebo skupina rostlin sala postrádá. V případě potřeby se mohou stát snadnou kořistí pro šamana a jeho kmen.

Šaman vnímá saly jako jednotlivé projevy síly, obrovskou moc života, prostupujícího celým světem. Využívání této síly mu může být přínosné, ale také nebezpečné. Jednou za čas nastanou v životě šamana silné přílivy a odlivy síly, které může zužitkovat, ale které jej také mohou zcela zničit. Výkyvy síly mohou nastat nějakou změnou v chování salů, se kterými šaman komunikuje (nebezpečí, požár, blížící se bouřka, apod.), ale také prostřednictvím nějakého hlubokého šamanova zážitku (něčí smrt nebo narození, láska a milování, nenávist, boj, atd.). Šaman může výkyvy síly vyvolat také záměrně, když se uvede do tranzu.

Jakmile se šaman jednou napojí na moc salů a využije moc jediného z nich, není pro něj cesty zpět. Stane se součástí něčeho, co není možné běžným rozumem pochopit. Nechává vést tou velkolepou silou a když se ho zmocní její neovladatelný příliv, může ji využít. Když se bude řídit záměrem této síly, bude mu ku prospěchu. Pokud by šel proti ní, může jej tato síla zahubit. Obrovský příval energie z něj učiní fyzickou i psychickou trosku na pokraji zhroucení a šílenství.

Někdy se může šaman nechat zničit silou salů záměrně. Vydá se jí na pospas, až se dostane na dno svých vlastních sil, což jej může zahubit. V tomto stavu se mu otevře svět vizí, může prostřednictvím salů nahlížet do minulosti, současnosti i budoucnosti. Pokud se mu podaří opět vzchopit k životu, zvýší se jeho schopnost vnímání salů a vize k němu budou přicházet častěji. Nechat sílu, aby si s tělem i duchem dělala, co se jí zlíbí, patří jedním k nejúchvatnějších momentům šamanova života.

Trivor, Da Ankhurtas (Baziliščí oči)

Byl v koloně vozů, společně s rodiči a s dalšími almendorskými přistěhovalci, když je přepadli hevreni. Nezabili jej jako ostatní. Ukázal na něj statný muž na černém koni, hevrenský šaman, a přikázal, aby chlapce ušetřili. Ujal se Trivora a vychoval z něj svého nástupce. Chlapec se stal hevrenem, podstoupil spolu se svými vrstevníky lov na baziliška, zkoušku dospělosti. Pomocí svého šamanského umění baziliška oslepil a získal jméno Da Ankhurtas, Baziliščí oči. Unesl krásnou dceru náčelníka sousedního hevrenského stáda a oženil se s ní.

Trivorovo stádo napadli a povraždili almendorští vojáci a on tak rázem ztratil všechny své blízké. Byl zajat a odvezen do Sintaru. Ocitl se mezi svými rodnými, lidmi, ale cítil se jako cizinec. Jejich kultura mu byla vzdálená a nesrozumitelná. Pomocí salové magie se mu podařilo uprchnout ze Sintaru. Při útěku zabil několik almendorských vojáků, za což na něj byla vypsána odměna. Dosud se však nikomu nepodařilo získat jeho hlavu. Trivor se toulá pláněmi, volný jako vítr. Ve svém životě byl několikrát na pokraji smrti, přišel o vše, co mu bylo drahé. Přestal rozlišovat smrtelníky podle rasy nebo pohlaví. Každé ráno se probudí do nového života, žije tak, jak k němu promlouvá síla, jak ji právě cítí. Hněvá se, když vnímá zlobu plání, raduje se, když slyší stádo koní vítat narozené hříbě. Jeho nálady jsou proměnlivé jako vrtkavost počasí a nikdo si nemůže být jist jeho reakcí.

Hevrenský šaman

Šamanismus je praktikován v mnoha různých podobách, jednou z nejvýraznějších je ten u hevrenů. Hevrenští šamani jsou často také vůdci svých kmenů, které nazývájí stády, pracují jako řemeslníci, nejčastěji kováři, bojují a loví. Hevreni jsou lidem koní, někteří jsou s těmito zvířaty natolik spjatí, že s nimi umí telepaticky komunikovat. Ostatní k nim tiše promlouvají a jejich zvířata jim rozumí. Nejčastěji navazují spojení se saly vzduchu a stád, trhlinových mustangů a ptáků. Jsou známí výrobou svých medicín a amuletů nebývalé moci a především svými podivnými rituály. Kdo nezná smysl hevreních rituálů, může považovat šamany koňského lidu za blázny a odporné zvrhlíky. Hevrenský šaman spojuje klámání salů s močením do roztodivných obrazců, pitím alkoholických a omamných nápojů, vdechováním jedovatých kouřů, sexuálními orgiemi a spoustou prapodivných procesů. Některé amulety šaman nebo šamanka nosí na různých intimních částech svého těla, aby získaly určitou moc, nechávají se zavěsit ze stromů hlavou dolů a kamenovat, aby vyvolali v salech pocit ohrožení jejich smečky, nebo se nechají zaživa zakopat.

Podle staré hevrenské pověsti se před mnoha lety pět mocných šamanů, čtyři můži a jedna žena, odloučili od svého lidu a
odebrali se neznámo kam do plání. Hevreni si začali vyprávět o tajemném Bratrstvu pěti, hledajícím bájné Snové pláně. Dávný šaman Kataláro měl vizi, ve které předpověděl budoucnost národa hevrenů. Spatřil příchod lidí ze severu, kteří zaberou pláně. Vyprávěl o blescích, které budou během jejich příchodu křižovat nebe znamení, že končí čas lidu koní. Také předpověděl, že po dlouhých letech utrpení, pronásledování a beznaděje hevreni naleznou Snové pláně. Zemi nekonečných prérií, svěží zelené trávy a obrovských stád mustangů, která se stane novým domovem hevrenů.

Strážci přírody

Salové neustále provádějí nespočet malých zázraků, které se lidé naučili brát jako samozřejmost a už si jich téměř nevšímají. Každý den jim tak uniká ten největší ze všech zázraků, zázrak života. Orten Rozvážný, Velká kniha přírody

Salové v Přírodní úrovni

Úkolem salů v Přírodní úrovni je udržovat neustálý koloběh přírody. Jsou pomocníky bohů a ochránci řádu, díky kterým asterionská příroda funguje. Bez nich by panoval chaos. Slabá zvířata a rostliny by byly snadno zranitelné a nemnožily by se, neexistovaly by mořské proudy, příliv a odliv, nevanul by vítr, nebyl by déšť a sníh, neměnily by se roční období, ani by nefungovaly žádné jiné přírodní zákonitosti. Salové jsou správci přírody, jsou její krásou, vůní a písní. Jejich posláním je udržet přírodu takovou, jaká tu byla po tisíciletí, nezkaženou a čistou. Druidi se jim snaží svým konáním přiblížit a pomáhat jim.

Salové nepociťují žádné vlastní emoce. Jsou zrcadlem, které odráží pocity jejich svěřenců, živých tvorů a rostlin, nebo vlastnosti a stav minerálů, kamení, vody, zkrátka všech součástí přírody. Podobně je tomu i ve vztahu salů k rozumných obyvatelům Asterionu. Vůči nim jsou plaší a raději se jim vyhýbají. Nemají rádi hluk, který způsobují a jejich často hrubé chování vůči přírodě. Pokud v jejich blízkosti žije někdo, kdo se chová negativně, bude na něj sal reagovat podobným způsobem. Zdejší krajinu budou obývat nepřátelská zvířata, počasí bude po většinu času nepříznivé, krajina bezútěšná a nehostinná. Naopak v dosahu pozitivních bytostí bude vše prospívat a vzkvétat, příjemný déšť se bude střídat se slunečným počasím, zde žijící zvířata budou důvěřivá a přátelská.

Salová magie

Ach, jak krásný je dnešní den! Slunce krásně hřeje a svými paprsky mne laská ve vlasech. Objímám kmen statného dubu a konečky prstů vnímám, jak pod jeho kůrou pulzuje život. Nořím své ruce do země a tvaruji kořeny stromu, aby měly dost místa k dalšímu růstu. K mým uším doléhá líbezná melodie. Její tóny vychází z píšťalky, na kterou hraje jedna z dvounohých bytostí. Radši se před nimi nimi ukrývám, jsou hluční a suroví. Teď mne ale cosi přitahuje přímo k ní. Má mysl se utápí ve zvucích píšťalky a já ztrácím svou volnost a nespoutanost. Tóny začínají být hlasitější a naléhavější. Tančím v rytmu zvláštní melodie, proplétám se mezi stromy a keři. Z dáli ke mně doléhá jejich sténání, pukání kmenů a praskot lámaných větví. Já však tančím dál v rytmu divoké melodie a nic nevnímám. Náhle sebou trhnu, jako bych procitl z hlubokého snu. Nevím, jak dlouho jsem tančila, jen cítím, že mi chybí všechna má síla. Všude, kam až dohlédnu, se nachází strašlivá spoušť. Stromy a keře jsou i se svými kořeny vyvrácené ze země. Pod nimi leží převrácená ptačí hnízda, mrtvá těla zvířat, a také několika dvounohých bytostí…

Jsem slabá, je mi velká zima a chce se mi tak spát…

Zpověď víly

Salové svou moc používají pro ochranu svých svěřenců, udržování přírodních zákonů a řádu světa. Mimo jejich vsféru vlivu patří rozumné bytosti, o které se starají bohové. Těm jsou salové pomocníky, pokud by však některý z bohů jednal v rozporu s řádem světa, přestanou mu být poslušní. Jejich jediným skutečným pánem je Stvořitel, který ustanovil řád, jímž se bezvýhradně řídí.
Salova moc vychází ze síly jeho svěřenců. Pokud se sal ochránce stará o nějakou skupinu zvířat, jeho moc bude odvozena od počtu kusů, jejich stáří a životních zkušeností, zdraví, ale také spokojenosti (tu ovlivňuje jejich strach, radost, bolest a stres, hlad, počasí, bohatost pastvin, kvalita potravy, apod). Sal proto musí svou energii vynakládat s rozvahou, investovat ji tak, aby se mu skrz jeho svěřence opět vrátila.

Ve schopnostech salů se promítají vlastnosti jejich svěřenců. Salové nižších druhů, jednotlivců nebo malých skupin zvířat a rostlin mají omezenější možnosti a menší moc, než salové, kteří pečují o složitější organismy, velká stáda, nebo celé ekosystémy. Např. salové ochránci mohou působit na to, co mají všichni živočichové společné (léčéní, pud sebezáchovy, varování před hrozícím nebezpečím, rozmnožování), ale dále jsou jejich schopnosti už závislé na konkrétním živočišném druhu (někdy konkrétního jedince), o nějž pečují. Sal smečky kočkovitých šelem bude ovládat jejich mrštnost a dravost, sal mraveniště pracovitost a pečlivost, sal hnízda jestřábů bystrý zrak a mateřskou starostlivost o mladé, atd. Salové často mezi sebou spolupracují tam, kde se jejich teritoria vzájemně prolínají. Salové vody se saly vodních živočichů, salové lesa se saly zvěře, apod.

Vnímavější obyvatelé Asterionu vypozorovali, jak působí salové na některé přírodních procesy a jako v nich mají úlohu. Snažili se je naklonit na svou stranu, ať už z různých důvodů. Někteří začali napodobovat chování zvířat, a tím prosit saly o pomoc. Tak vznikli první šamani. Jiným se podařilo se saly navázat spolupráci, prospěšnou pro obě strany. Mezi takové patří především druidi. Poslední jsou ti, kteří se snaží moc salů znásilnit a podrobit své zvůli za jakoukoliv cenu, temní druidi.

Salové mohou vyslyšet pozitivní prosby, provázené kladnými emocemi. Naopak ty, kteří se je snažili zneužít, mohou potrestat. Salové nejsou pomstychtiví, protože nemají vlastní emoce. To, co si většina vykládá jako jejich trest, je pouze reakce, vycházející z jejich přirozenosti. Na dobro reagují dobrem a na zlo zlem. Pokud např. sal odhalí šamana, který jej zmátl, vydával se za součást jeho stáda a chtěl ho přinutit pocitem akutního nebezpečí k útoku na nedalekou lidskou usedlost i za cenu, že by se přitom sal zcela vyčerpal a zemřel, potrestá šamana hněv stáda. Samotný sal se na šamana nezlobí, stádo však prostřednictvím sala vycítilo, že šaman je nebezpečný a rozzuří se. Sal pak jen zprostředkuje vůli svého stáda šamanovi.

Tajemství Dubu

Na východním obzoru začíná svítat. Temné mraky se rozestupují a první sluneční paprsky dopadají na nádvoří tvrze. Postupují k prastarému dubu uprostřed, kolem kterého se v němém očekávání tísní dav lidí. Jakmile dopadnou na větve stromu, ozve se obdivný mnohohlasý povzdech. Dub začíná rozkvétat. Je zde nový den, Gorův den, a s ním zázrak, na který všichni celý rok čekali.

Seznámení s dobrodružstvím

Příběh tohoto detektivního dobrodružství se odehrává na tvrzi Dub, která leží na východ od Tarosu, na pomezí Lesa padajících stínů a plání obývaných hevreny. Na tvrzi dojde k vraždě a vyšetřování se ujme Orlí poutnice Tarkila. Ta však byla cestou k tvrzi postřelena…

Alternativní způsob hry

Dobrodružství lze odehrát klasicky s družinou postav, které na tvrz zavítají, naskýtá se však také zajímavá možnost, zahrát si za jednotlivé obyvatele a hosty Dubu...

Obyvatelé Dubu

V této kapitole jsou popsané nejdůležitější postavy dobrodružství. Lze je zahrát jako CP nebo jako vlastní postavy. Záleží, který způsob hry PJ s hráči zvolí. Během testování tohoto dobrodružství jsme zvolili variantu, kdy hráči hráli přímo za postavy popsané dále. PJ může zvážit, jaké postavy by mohly kterým hráčům vyhovovat, koho by bavilo jakou postavu si zahrát. Může se napřed každého hráče nezávisle zeptat, zda by chtěl hrát obyvatele Dubu, návštěvníka, postavu veselou, vážnou, s nějakým posláním, nebo třeba kejklíře, který se chce pouze bavit. Poté jim může nabídnout postavy odpovídající jejich představám a zasvětit je do jejich příběhů.

Na konci dobrodružství najde PJ stručný příběh ze hry, během které bylo dobrodružství testováno (viz Ukázková hra).

Pan Padrik z Dubu

V čele stolu, na dřevěném dubovém křesle vystlaném medvědí kožešinou, sedí vzpřímeně starší širokoplecí muž. Za ním na stěně visí prapor se znakem zeleného dubu na žlutém poli. Muž má světlehnědé vlasy střižené na krátko, jeho tvář zdobí řídký narezlý knír. Na sobě má vyšívaný hnědý kabátec, v levém uchu zlatou náušnici ve tvaru dubu. Hledí zamyšleně na stůl před sebou, kde mu právě služebník dolil plnou číši vína.

Bláznivý Jarek

Kolem posvátného dubu se prochází zvláštní postavička. Vytáhlý světlovlasý mladík v plandavých šatech, který svou chůzí a klátivým pobybem končetin připomíná jakéhosi podivného pavouka. Na okamžik si sedne na zem před dub a upřeně na něj zírá. Hlavu vystrčí dopředu, sevře ústa a nepřítomně hledí kamsi před sebe. Pak se začne usmívat a pokračuje ve své pavoučí chůzi.

Kejklířka Markesíta Lorenza a její bratr El Tomasíto

Okolo stolů tančí půvabná mladá dívka. Její světlé dlouhé vlasy a mnohobarevné šaty se spoustou rozparků víří v rytmu tance. Nad jejími svůdnými pohyby se obecenstvu tají dech. O nedaleký stůl stojí ležérně opřený pestrobarevně oblečený mladý muž. Plavé vlasy má sepnuty do culíku, jeho tvář zdobí naježená světlá bradka. V rukou drží loutnu a doprovází tanečnici temperamentní rytmickou melodií.

Purkrabí Pjetr Jaszowski

Hradní čeleď vynáší na nádvoří stoly a lavice. Poblíž stojí přes dva metry vysoký černovlasý hubený muž s erbem dubu na rukojeti meče, který má u pasu. Na vše pozorně dohlíží, občas udělí nějaký pokyn nebo radu. Když je vše připraveno na hostinu, zračí se v jeho hubené tváři spokojený dobrácký úsměv.

Sarken, kněz Gorova řádu

Vysoký muž atletické postavy stojí před posvátným dubem a hledí na něj nepřítomným pohledem. Z jeho hladce oholené tváře ostrých rysů vystupuje orlí nos. Dívá se na dub s neurčitým úsměvem, v jeho modrých očích je zvláštní výraz. Fialový plášť se stříbrem vyšívaným motivem fénixe má přehozený přes rameno. U pasu mu visí meč se zlatem vykládanou rukojetí.

Zeman Vjacek z Ohňové hory

Hosté se u stolů vydatně baví. Jedním z nejhlasitějších je nahrblý šedovlasý mužík s dlouhou mastnou kozí bradkou. Přes pravé oko má černou pásku, v jedné ruce drží korbel piva a druhou se ohání po služebné, zatímco hlasitě prozpěvuje nakřáplým hlasem jakousi oplzlou odrhovačku.