Kronika

konec větrnce a počátek deštna 856 k.l – jih Lesa padajících stínů

Bražidar Oplacný, taroský generál a velitel pevnosti Pětivěží přijme během větrnce mnoho hlášení svých zvědů a stopařů o sílící vojenské aktivitě ve skřetí doméně. Okamžitě bude žádat Radu Orlích poutníků do Tarosu o posily, ale ty mu nebudou dopřány (vedení Orlích poutníků má vlastní plány na defenzivu a nehodlají si do nich nechat mluvit osobností odsunutou na vedlejší kolej, jakou Oplacný je).
Generál Oplacný proto za vlastní prostředky najme několik komand a dokonce začne verbovat do armády dobrovolníky z řad obyvatel Údolí Ellionu. Jeho síly se tak ze 400 vojáků pravidelné posádky zvednou na 800 (viz záznam k ovocnu 856 k.l.).
Bražidar Oplacný nebude čekat na rozkazy svých nadřízených a rozhodne se jednat na vlastní pěst. Jeho vojáci jsou mu až fanaticky oddáni a dá se říct, že 400 ozbrojenců pravidelné posádky Pětivěží tvoří elitu taroských ozbrojených sil. Naverbovaní obyvatelé pak generála znají jako spravedlivého muže a cení si ho, jako toho, kdo každý den střeží jejich domy a rodiny.
1. deštna vyrazí sedm set Oplacného vojáků do pole (v Pětivěží zůstane stovka tvořená z části komandy z části zverbovanými). Oplacný ke svému vojsku povolá také většinu komand a oddílů usazených na malých hraničních pevnůstkách. Hranice tarosské domény tak sice budou oslabeny ale generál získá pro své vojsko dalších 400 vycvičených bojovníků.
Tato armáda 8. deštna napadne a dobude Weraqgurd, nejzápadnější ze strážných pevností skřetí domény. Jelikož tyto pevnůstky mají většinou osádku sotva několik desítek vojáků, nepůjde o žádnou velkou ani těžkou bitvu. Během následujících dvou aldenů vojáci Bražidara Oplacného dobudou a zničí ještě pět skřetích pohraničních pevnůstek, načež se stáhnou zpět do Pětivěží.
Tato samostatná akce vyvolá zmatek jak na Světlokaze, tak v Tarosu. Brašgrúk bude zuřit, morálka v jeho vojsku po takovém překvapivém výpadu klesne a několik najatých komand dezertuje. Skřetí generál a jeho poradci změní své plány a odloží plánovaný útok. Orlí poutníci budou vyděšeni iniciativou svého generála. Dva členové Rady se okamžitě magickým portálem dopraví na Pětivěží, aby Oplacného degradovali, odvolali z funkce, zatkli a odvedli do Tarosu, kde se má zodpovídat. Starý generál se nebude bránit a bude ochoten jít Radu Orlích poutníků přesvědčit o své strategii. Zcela nečekaně se ho ale zastanou jeho důstojníci i prostí vojáci, kteří jej odmítnou vydat a naopak zatknou a vsadí do žaláře ony dva Orlí poutníky. Generál Bražidar Oplacný se bude muset rozhodnout, zdali se stane rebelem tváří tvář skřetí hrozbě nebo se pokusí o smíření s Tarosem.

konec větrnce a počátek deštna 856 k.l. – sever Lesa padajících stínů

28. větrnce se plavenská armáda dává na pochod. Cílem generálových monstrózních ambicí, posvěcených císařovnou, je Minkor. Olisej Mludjava vojsko rozdělí do tří skupin. Nejpočetnější část, skupinu Sever (čítající 8000 vojáků (hlavně plavenské jednotky jak z kolonií, tak z domovské Plaveny), která má za úkol vydat se podél Agrenu na sever až na samý okraj Země šelem a lesa a odtamtud na západ k Minkoru povede Mludjavův dlouholetý přítel generál Jožta Jadral.
Druhou, nejméně početnou, skupinu Jih (čítající 2000 mužů, převážně tvořenou námezdnými komandy, zálesáky, trapery a dobrodruhy) povede protřelý bojovník z Lesa padajících stínů a věrný Mludjavův důstojník Vjasa Uljašovec (povýšený čerstvě do hodnosti generála). Skupina Jih bude mít za úkol dostat se k Minkoru nepozorovaně skrz Les padajících stínů. Její cesta bude nejkratší, ale vede skrze území dryád. Mludjava se tak svým způsobem zbaví nejméně spolehlivé části své armády, která by v přímém boji stejně zmohla málo. Počítá s tím, že alespoň část Uljašovcova vojska se k Minkoru dostane, a to dříve než zbylé dvě skupiny, a bude v okolí města vést partyzánskou a záškodnickou válku.
Třetí část vojska, skupinu Marína (v počtu 5000 vojáků, především námořníků a mariňáků) se pod vedením samotného generála Oliseje Mludjavy plaví na asi padesátce plavenských lodí (z poloviny půjde o válečné minvereny a menší novereny, které mohou operovat i na řece, z druhé půlky pak o transportní lodě). Jejich cesta povede spolu se skupinou Sever po proudu Agrenu a pak dál, až k jeho soutoku s Ellionem, kde se obrátí proti proudu této mohutné řeky a doplují až k Minkoru.
Plán generála Mludjavy je takový, že jako první dorazí skupina Jih (má před sebou 200 km, tedy asi cesty) a začne terorizovat okolí Minkoru, ochromí obchod, zásobování a zaseje paniku a strach. Jako druhá má dorazit (po 400 km plavby, což má stihnout za dní) skupina Marína. Ta má rozprášit minkorskou flotilu a poté se vylodit, spojit se skupinou Jih a zakopat se u města. Zanedlouho by pak měla dorazit i skupina sever (nějakých 300 km za XXX dní) a město by mělo být oblehnuto. Mludjava počítá spíše s dlouhým obléháním a vyhladověním početného obyvatelstva, než se ztékáním hradeb.
Začátkem deštna budou už u Minkoru operovat plavenští zvědové. Někteří budou chyceni a podrobeni výslechu samotným šéfem Stínů stínů Vugur Hnágem. Minkor tak zjistí znepokojivé informace o pochodu skupiny Sever jeho směrem. Vugur Hnág bude informovat Radu sedmi, která se rozhodne před obyvatelstvem mlčet, aby nebyla způsobena panika. Zároveň začnou opatrně nové nábory do armády, kontrola a opravy hradebního systému a minkorská říční válečná flotila (čítající pouhých 15 říčních válečných veslic) začne operovat na Ellinu severně od města na hranici Země Šelem a Lesa padajících stínů (pod záminkou cvičení). Ve městě se stejně rozlehnou různé drby, ale obyvatelé budou zatím klidní a ani cizí obchodníci se nebudou cítit ohroženi.

větrnec 856 k.l. - Les Padajících stínů

3. dne tohoto měsíce, na počátku žhavého tarského léta dojde (díky úsilí Modrého mága Zvina) na neutrálním a přísně utajeném místě k setkání generálů Mludjavy a Brašgrúka. Schůzka to bude krátká a plná napjatých emocí. Jejím výsledkem ale bude vzájemná dohoda mezi Plavenou a Kharovými državami o rozdělení sféry vlivu v Lese padajících stínů (s tím, že má dojít k dalším setkáním na vyšších úrovních, kde se bude jednat o rozdělení vlivu v dalších a důležitějších krajinách).
Nepůjde v žádném případě o spojeneckou smlouvu, nebo vyjádření pomoci a podpory, ale o čistě pragmatickou shodu dvou světových velmocí, které si rozdělují svět. A jakým způsobem? Plavena si nárokuje vše na sever od řeky Inis a vše severně od hranice skřetí domény (běží souběžně se starou arvedanskou cestou, asi padesát kilometrů severně od ní). To co je na jih od této hranice si nárokuje Khar Démon. Přirozeně je tato dohoda tajná před okolním světem a utajit se ji skutečně podaří.
Prakticky bude mít smlouva za následek jakýsi mírový stav mezi skřety a Plavenou, což dává Mludjavovi i Brašgrúkovi volnější ruce pro jejich plány.

ovocen 856 k.l. - Les padajících stínů

V polovině tohoto na Taře jarního měsíce se Císařský vrch a plavenská doména v Lese padajících stínů začnou plnit nově příchozími jednotkami. Vznikne mnoho zmatků, protože se už dlouho nestalo, aby tolik námořníků muselo opustit své lodě a dokonce aby z Plaveny na Taru zamířilo tolik elitních hraničních pěších jednotek (tzv. Měžajniků), vycvičených potyčkami s Keledořany a Almendořany.
Problémy bude působit i obrovský počet velitelů (při každé poradě se ve velitelském sále Císařského vrchu shromáždí sedm generálů a osmnáct admirálů). Jelikož o Oliseji Mludjavovi budou vědět jen to, že kdysi prohrál velkou námořní bitvu u ústí Ellionu, nebudou se chtít jen tak podrobit jeho velení. Mludjava ale, jist si podporou císařovny, bude tvrdý a nekompromisní a počet jemu podřízených velitelů brzy různými způsoby klesne na přijatelnějších patnáct.
Ostatním mocnostem Lesa padajících stínů samozřejmě neujde, že v plavenské doméně se něco děje. Reakce na sebe nenechá dlouho čekat. V Mostovce se posledního dne ovocna sejdou nejvyšší vůdci Orlích poutníků s císařem Wu Šengem a po několikadenních jednáních podepíší spojeneckou smlouvu namířenou proti Plaveně (půjde o významný akt narušující dosavadní částečnou diplomatickou izolaci Tarosu, ve smlouvě bude ale velice přesně vymezeno, za jakých okolností poskytnou skřítci Tarosu pomoc a vica versa).
Podobnou dohodu nabídnou následně Tarosští i minkorské Radě sedmi, ale návrh bude s veškerou úctou a bontonem odmítnut. Minkorští nebudou chtít jakýmikoliv spojeneckými závazky narušit své postavení neutrálního místa a centra Lesa padajících stínů. Navíc si jsou jisti svou silou
Generál Brašgrúk, velitel a vládce Kharovy domény v Lese padajících stínů, zažádá do Země nářků o posily, ale ty mu budou odmítnuty. Namísto toho dostane několik set tisíc ve zlatě a drahém kamení, za které během ovocna a větrnce nakoupí v Oyarzinu zásoby, výzbroj a výstroj a najme desítky komand ochotných pracovat ve skřetím žoldu. Budou také posíleny obrané prvky všech skřetích pevností.
Nezávislá komanda budou mít v Lese padajících stínů brzy horkou půdu pod nohama. Zájem o ně projeví všechny zúčastněné strany a brzy tak bude drtivá většina dobrodruhů stát pod vlajkou jedné z mocností lesa. Nejvíce komand se podaří najmout skřetům, protože budou nabízet tolik zlata, že jen ti nejzásadovější neodmítnou. V tarosské doméně dokonce dojde k verbování obyvatel, byť zatím pouze dobrovolnému.
Koncem jara roku 856 k.l. už bude celému známému světu jasné, že nad Lesem padajících stínů se stahují mračna války, nikdo však zatím nebude vědět, koho si Plavena a Olisej Mludjava vyberou za cíl. První cíl.

Svátek mladých srdcí roku 856 k.l. - Plavena

    Na banketu pořádaném v císařském paláci při příležitosti svátku se generálu Oliseji Mludjavovi povede vetřít do přízně císařovny Sagjidary. Ikdyž původně byl Mludjava v nemilosti a ve funkci jej mladá vládkyně ponechala jen na přímluvy Pjotra Volovnicina, na oslavě ji upoutá natolik, aby mu věnovala tanec. Během něj si ambiciózní generál dodá odvahy a svěří se své vládkyni s plány na ovládnutí Lesa padajících stínů. Císařovně se plán zalíbí a tak se hned dalšího dne rozjede vojenská a úřední mašinérie, která má zajistit přepravu patnácti tisíc vojáků z Plaveny i jejích kolonií směrem k Císařskému vrchu (plavenská armáda je větší, než armády Čtyř království, je ale více roztroušena jak po rozlehlých koloniích, tak po eskadrách lodí, rozesetých na moři).
    Ačkoliv Sagjidara bude mnohokrát svými poradci i patolízaly tázána, proč tak náhle Mludjavovi vyhověla, nikomu na tuto otázku neodpoví a její motivy tak zůstanou neobjasněny. Přesto většina admirálů, generálů i kapitánů projeví nadšení z nové války a podpoří svou císařovnu.

Rok 856 - Pád Canthie

    Po masakru trpaslíků v podzemí Canthie se obléhání tohoto města dostane na dlouhé měsíce (téměř na celý rok), do patové situace. Částečně za to bude moci neúspěch, a tím pádem také klesající morálka dobyvatelů (a naopak rostoucí odhodlání hevrenů). Velkým dílem ale bude na vině válka se Zylem v Západní dálavě, která bude tříštit spojenecké síly. Ty tak nebudou schopny zasadit rozhodující úder.
    24. novorostu Ilveth vyjedná tajné setkání maršála Taniera, vrchního velitele almendorských vojsk obléhajících Canthii a Zamorase, krále hevrenů. Setkání se uskuteční bez vědomí trpasličích velitelů, kteří to budou později svým spojencům zazlívat.
    S Waldenovým souhlasem Tanier nabídne hevrenům, že je nechá v míru odejít z města, pokud se ho vzdají. Král Zamoras přednese jeho nabídku svým lidem a nechá na nich, aby se sami rozhodli. Ví, že konec se neodvratně blíží. 7. rozkvetu město opustí většina hevrenů, hlavně ženy, děti, starci a těžce zranění v doprovodu hrstky ozbrojených mužů a žen. Naprostá většina bojeschopných hevrenů a hevrenek zůstane a odmítne svého vládce opustit. Jejich počet už ale nebude stačit na udržení hradeb.
    Tanier splní slib a přes protesty trpaslíků nechá hevreny projít skrz vojenské ležení. Almendorští vojáci přitom budou muset vlastními těly bránit odcházející hevreny, aby se na ně trpaslíci nevrhli. Trpasličí velitelé budou zvažovat, zda se stáhnou a nechají Almendořany u Canthie samotné, nakonec však zvítězí hrdost a touha po kořisti. Po spolehlivých poslech však informují příbuzné, kteří na hevreny připraví léčku. Když uprchlíci z Canthie dorazí 11. rozkvetu do Zelanských vrchů, kde hledají úkryt, vrhnou se na ně trpaslíci v jedné ze zdejších soutěsek. S ozbrojenci si snadno poradí a začnou masakrovat ženy a děti. Uprostřed krvavého běsnění na ně zaútočí Tiago Nabuloš s padesáti bojovníky, zjizvenými přízraky smrti.
    Tiago se nezúčastnil posledních bojů u Rilondu. Zastihla ho fáma, že Canthia padla. Opustil se svými muži řady Zylova vojska, protože teď už ho ke skřetům nic nevázalo, když Zyl svůj slib nedodržel a Canthii neochránil. Celá fáma byla dílem obránců Rilondu, kteří tak chtěli oslabit nepřítele. Spolu se skřítčími mágy patřili hevreni k nejstrašlivějším protivníkům.
    Ač bude Tiagových mužů několikanásobně méně, pohled na masakr je rozzuří k nepříčetnosti. Jejich běsnění nepřežije jediný trpaslík, zároveň jich ale také většina padne. Místo krveprolití bude později mezi hevreny známé jako Aroja Muerta - Hostina Smrti, zatímco příslušníci vousatého lidu jej nazvou Soutěskou mrtvých.
    Zbytek přeživších žen a dětí odejde do hevrenských zimovišť těžko přístupném terénu jižních Zelanských vrchů. Tiago bude nadále postrachem nenáviděných trpaslíků. O tomto masakru se ale k hevrenům do Canthie nedonese ani slovo.
    Až 22. rozkvetu, poté, co se vrátí alespoň část vojáků, která s Waldenem bojovala v Západní dálavě, se maršál Tanier rozhodne k rozhodujícímu útoku. Vyhladovělí a prořídlí obránci budou rychle přemoženi a Almendořané spolu s trpaslíky vniknou do města.
    Zamoras shromáždí poslední bojovníky a bojovnice v Aréně slávy a smrti a počká zde na nepřátele. Když do arény vpochoduje almendorská těžká pěchota, vyjedou hevreni ke svému poslednímu útoku. Zahynou všichni, tělo jejich krále však nebude nikdy nalezeno.
    Slovo Canthie bude ještě dlouho almendorské vojáky i trpaslíky strašit ve snech. Vojenští stratégové se budou přít o tom, jak mohli příslušníci kočovného národa udržet město tak dlouho jen svou houževnatostí a vzdorem. Později se zjistí, že Canthie vznikla již v dobách před příchodem Arvedanů, v čase korullů. V hradbách, aréně, ale i dalších stavbách uvnitř města přetrvaly po dlouhé věky zbytky moci krutých obrů a hevreni znali způsob, jak tyto síly využít na svou obranu, byť o jejich původu měli pouze mlhavé představy. Pozvaní čarodějové z Nového Amiru určí, že zdroj tajemných sil leží kdesi pod Canthií. Několik malých průzkumných výprav sestoupí do jejího podzemí, ale ze všech se vrátí pouze jediný muž, šílený a s vlasy bílými jako sníh. Bude nesouvisle vyprávět o strašlivých hrůzách a o zhoubě, která tam dole čeká...
    I přesto se Canthie v rukou Almendoru stane novým centrem pro kolonizaci jižních Zelanských vrchů a severu Divoké pláně a brzy se naplní kolonisty, dobrodruhy, podivnými existencemi, na které bude dohlížet část 2. východodálavské pěší dragy (200 mužů) pod vedením generála Martegeho a část původně lendorské Koryčické kyrysnické dragy (100 jezdců), které bude velet maršál Janančík, zeman z Planova.
    Ve městě se také usadí skupina trpaslíků, kteří začnou soukromě provozovat Arénu smrti a slávy.

Zlatý les a Skřítčí vrchy - události roku 856 k.l.

    Na severu provincie Kao Si vytváří skupina skřítků pod patronací zdejšího správce čama Saje, rozsáhlou farmu pro chov lasiček intaw. Chovají je zde pro jejich kožešinu a extrakty z vnitřností, které mají mít léčebné a magické účinky. To se nelíbí lesním elfům z Červeného lesa. Po několika marných pokusech o jednání, o němž nechtějí skřítci vůbec slyšet, se do provincie Kao Si vydává asi třicetičlenné elfí komando, vedené bojovníkem Ugarhou. Začíná tzv. Válka kůží. Komando vždy nečekaně udeří, aby se záhy ztratilo v hlubinách lesa. Dojde k několika krvavým masakrům ve skřítčích vesnicích. Objevují se spekulace, že za nimi nestojí elfové, ale správce provincie, který využívá přítomnosti nepřátel, aby na ně mohl svést své vlastní temné činy. Skřítci si s výborně organizovaným elfím komandem nevědí rady a hledají pomoc u cizích dobrodruhů.
    Během roku 856 k. l. se na mnoha místech Zlatého lesa objevuje podivný poutník, skřítek, který evidentně vládne velikou magickou mocí, nikdo se mu však neodváží postavit. Jeho sláva roste a šíří se zvěst, že znovu povstal velký mág Zin Zar. Cizinec fanatizuje celé davy skřítků a otevírá jim dávná města z dob císařství. Především na území jižních provincií se rozšiřuje Zin Zarův kult, dochází ke zvířecím a později i skřítčím obětem. O provincii Lao se hovoří jako o Zin Zarově novém panství. 23. novorostu přichází záhadný poutník do Xian, sídla Malé císařovny v provincii Su. Neozbrojen usedne na náměstí, kde začne vyprávět příběhy ze starých časů. Za necelou hodinu prchá Mia Tače se svými nejvěrnějšími před běsnícím davem. Zin Zar, který nakonec vyjeví svou pravou totožnost, nyní vládne provinciím Lao, Su a částečně ovládá také provincii Bhan Či, kde mu vzdorují někteří mistři bojových umění. Malá císařovna se skrývá. Podle některých zpráv odešla do exilu k horským skřítkům, jiné zprávy zase hovoří o tom, že se svými věrnými obchází Zlatým lesem a sbírá síly proti Zin Zarovi.
    Ori Fang, nový správce provincie Thien, přijímá delegaci horských skřítků, vedených samotným Dračím císařem. Přítomen je také Zan Linki, správce provincie Nan Dan, který tímto dává císaři horských skřítků najevo své přátelství a zříká se definitivně spolupráce se zbývajícími severními provinciemi Kao Si a Onča. Wu Šeng, Zan Linki a Ori Fang pijí Čaj přátelství. Podle několika svědků je obřadu přítomna také Mia Tače. Domlouvají se na vzájemné spolupráci a obnově Zlatého císařství.
    Ve spodních patrech Horského císařství probíhají stále ostřejší střety s příslušníky podzemních národů, kteří prchají z hlubin Podzemní říše. Hovoří o velkém zlu, které se blíží k povrchu.
    Stará opuštěná vojenská pevnost Feng-ši ožívá. Provincií Onča kráčí strach a zkazky o strašlivých obyvatelích místa, které bylo svědkem nejkrvavější tragédie v historii národa skřítků.

Následující měsíce roku 856 - severozápadní Tara
  • Bude trvat měsíce, než se podaří vyhnat a pobít zbytky skřetích vojsk z celé Západní dálavy
  • Hrady Maebron a Tevirpon budou ještě asi měsíc od Bitvy na Stinné obléhány
  • V novorostu 856 k. l. dorazí spojenecké armády do Rilondu, z města budou jen trosky, ale v následujících měsících se sem budou lidé houfně vracet.
  • 18. novorostu se markrabě Eralis prohlásí králem Rilondského království. Korunu mu na hlavu vloží jeho otec, danérský král Eranis. Almendorský král Walden zaujme ve vztahu k Danérii neutrální postoj, ale ve skutečnosti bude jedním ze strůjců této rebelie a uvítá Eralise jako mocného spojence na Taře. Rilondské království bude zahrnovat oblast všech knížectví okolo řeky Duren, Zámostí, Oázky, Bílé útesy, údolí v Zelanech a město Nový Solnohrad. Danérii tak zbudou jen kolonie na Slunečných písčinách. Všechna durenská knížata vznik království podpoří, Eranis je zbaví jejich závazků k Danérii a oni složí přísahy svému novému králi Eralisovi. V Zámostí bude vládnout Tal Čerev, v Mučansku královna Faela, v Čerevu Lada Čerevová, ve Třech Zubech se objeví muž, který se bude vydávat za knížete Lva Ljukanovce, ale nikdo, ani mágové, nebude schopen prokázat, jestli říká pravdu nebo lže. Rilondský král Eralis tohoto muže skutečně jako knížete Třech Zubů uzná. Vládcem Jarlebského knížectví se stane nenáviděný Travenův bratr Miha Jarleb a v Horním knížectví bude vládnout Srub Gondulič. Sinwarské knížectví, které bude zcela bez přímých dědiců, si přivlastní král Eralis jako své osobní državy, čímž vzbudí nenávist rozvětvených lendorských Sinwarů, kteří si na něj dělali nárok.
  • Danérský urozený sněm se bude dlouhé měsíce hádat, co podniknout, dokonce nařídí králi Eranisovi, aby se vrátil na Lendor. Ten ale odmítne a zůstane ze svým synem na Taře. Sněm jej v rozkvetu zbaví trůnu a zvolí králem jeho bratra Eprela. Na nějakých odvetných válečných akcích proti novému království se ale nedohodne. Hlavním důvodem bude nechuť knížat platit tuto výpravu ze svých peněz; vymlouvat se budou na to, že celá bývalá dálava je stejně v troskách a nyní by nepřinášela žádné výnosy.
  • Poslední důležitá událost, související s válkou o Rilond, se stane už v novorostu. Zyl, pán Dračího království, bude zdeptán vývojem událostí a zcela propadne hlubokým depresím, mluvit bude jen sám se sebou a neodváží se opustit své komnaty. Zcela nečekaně se však v Tisíci jeskynních zjeví Khar. Všechny brány se mu budou otevírat a Zylovi služebníci se mu budou klanět. Pouze Zylova elitní garda na Temného pána zaútočí, ale bude smetena jediným nedbalým pohybem Kharovy ruky. Temný pán dojde až k Zylovi, svému vzbouřenému služebníkovi, položí mu ruku na čelo a zcela zbortí jeho už tak pokřivenou mysl. Zylovi se zvedne žaludek a vyvrhne ze sebe veškeré jídlo a zhroutí se ze svého trůnu do vlastních zvratků. Khar se jen otočí a odejde. Jedna z mocností Tary, Dračí království, tak přestane v okamžiku existovat. Někteří jeho vojáci se přidají ke Kharovi, jiní začnou bojovat o moc mezi sebou. Zylovy noční stíny potká bídný osud. Zyl vyjde po dlouhých letech opět na povrch a začne se toulat světem jako zlomené a zničené stvoření, zvané Týzag, neschopné jediné čisté myšlenky. Všude, kam přijde, vzbudí posměch a nenávist, nikdy lítost nad svou bídností (což bude Kharova kletba) a bude vykřikovat apokalyptické a nešťastné předpovědi budoucnosti.
  • Do nastalého zmatku v Dračím království se vrátí Agunágh se svým vojskem a stane se nejmocnějším z generálů, kteří budou dlouhá léta bojovat o moc a poklady Zylova podzemního paláce. Nakonec sehraje svou roli i v Konečné bitvě.

kliden 856 k. l. - severozápadní Tara

1. klidna armáda spojenců vyrazí z Kwesaru
3. klidna se Bruzgul dozví, že Walden vyrazil, začne shromažďovat své roztroušené muže z celé Dálavy a zároveň vyšle 400 vojáků do Zámostí proti Eralisovi.
15. klidna dojde k bitvě o Tůň, Eralisova armáda bude poražena a donucena k ústupu.
17. klidna dopluje do Nového Solnohradu flotila krále Eranise. Král se pomocí mágů okamžitě spojí se svým synem a dohodnou se na postupu a spojí se také s Waldenem, který už bude v půli cesty k Rilondu.
20. klidna Eranisova a novosolnohradská flotila nalodí na mysu Amber zbytky Eralisovy armády. Danérské vojsko tak má nyní 500 bojeschopných vojáků.
21. klidna se Agunágh vrátí ke své armádě, která táboří ve Stinném údolí. Pochválí Zagraska za dobře splněný úkol, připraví vojsko k boji a přesune se s ním na západní svahy Zelanů k Písčině, kde se budou skrývat v hustých lesích.
25. klidna sešikuje Bruzgul svou armádu v Rilondu. Pod jeho zástavou bude stát 1300 vojáků (orků, hevrenů, lidí, tarských divochů a skřetů). S tímto vojskem vyrazí na sever vstříc spojeneckému vojsku.
26. klidna se v ústí Železného potoka vylodí Danérští a spojí se s Almendorskými a trpaslíky
27. klidna Walden, Eranis a Eralis, Borin a Gain magicky kontaktují Agunágha a domluví přesné podrobnosti nastávající bitvy, jejíž plán už mají vymyšlený.
29. klidna večer se spojenci utáboří na severním břehu řeky Stinné.
30. klidna ráno, zhruba v deset hodin, dorazí Bruzgulova armáda a dojde ke Královské bitvě (protože se jí zúčastní čtyři králové a jeden následník trůnu, je také známá jako Bitva u Viničných Písčin nebo Bitva u Stinné). Bude to rozhodující a poslední bitva celé Rilondské války (jak bude později nazvána). Stinná, obvykle mělká říčka, bude po dlouhých deštích značně rozvodněná, jako ostatně každý rok. V místě trpasličí silnice jsou ale dva brody, jeden mělký a jeden hlubší, kde se dá přebrodit jen na koni. Spojenci zde zaujmou své pozice. Trpaslíci utvoří štítovou hradbu na mělkém brodě, krytí lučištníky, lidskými pěšáky a skupinkou mágů. Almendorská a danérská jízda zaujme pozice na pravém křídle spojenců, poblíž hlubšího brodu, o kterém nemají skřeti tušení. Proti sobě stojí 1100 spojenců a 1300 skřetů. Bruzgul si je jist svou převahou, poněvadž nepřítel má za sebou dlouhou cestu a skřeti jsou chtiví boje.
    Tři ze čtyř Bruzgulových pluků (každý po 300 vojácích) postoupí vpřed a zaútočí na štítovou hradbu 300 trpaslíků. Musí se předtím přebrodit řekou a vydržet střelbu almendorských a danérských lučištníků, takže útok bude namáhavý, váznoucí a skřetům se nebude dařit prolomit sevřené trpasličí řady. Jeden Bruzgulův pluk a jízda (o pouhých 100 vojácích) zůstanou v záloze. Něco po jedenácté hodině, kdy bude stále zuřit bitva v proudu řeky, se almnedorský jízdní oddíl o 100 jezdcích vydá na Waldenův rozkaz proti proudu Stinné směrem do údolí. Bruzgul, v domnění, že jedou vyhledat nějaký brod výše po proudu, aby ho napadli, za nimi vyšle svůj jízdní oddíl. Jakmile Bruzgulovi jezdci zmizí za ohybem řeky a svahem kopce, vyrazí ze své skrýše připravené Agunághovo vojsko směrem k Bruzgulově záloze. Ta začne jásat, ale v poslední chvíli agunághovci vztyčí svou zástavu, tasí zbraně a vrhnou se na překvapenou zálohu. Vzápětí po této akci (zhruba před půl dvanáctou) vyrazí 300 spojeneckých jezdců přes hluboký brod na druhý břeh a vpadne do levého boku skřetům, stále útočícím na trpasličí štítovou hradbu. Nastane masakr. Skřeti budou uzavřeni mezi nepřátelské kladivo a kovadlinu. a i když se sešikují do kruhu a budou se statečně držet, budou prohrávat. Po půl dvanácté, zrovna když Agunágh zažene Bruzgulovu zálohu na ústup směrem na západ, se vrátí Bruzgulova jízda a napadne od východu spojeneckou jízdu svírající skřety, ta se dá raději na ústup na jihozápad, kde pobije znovu se šikující zbytky Bruzgulovy zálohy. Sevření povolí a skřeti ustoupí na břeh. Trpaslíci a spojenecká pěchota vyrazí přes řeku za skřety a na jižním břehu se rozvinou, zároveň dorazí almendorský jízdní oddíl vyslaný do údolí. Bruzgulova jízda vyrazí na jih, kde se srazí s Agunághem. Spojenecká jízda, posílená o navrátivší se oddíl a vedená králi Waldenem a Eranisem. pak vyrazí na pomoc Agunághovi a definitivně rozpráší Bruzgulovu jízdu. Walden nařídí Agunághovi, ať se ztratí, což bude zcela na místě, neboť neukáznění a nevědomí rytíři se začnou pouštět i do Agunághova vojska. Agunágh tedy opustí bojiště s asi 180 vojáky. Spojenecká jízda se otočí na sever. Už jen zvuk jejích kopyt dá Bruzgulovým pěšákům, stále bojujícím s pěchotou spojenců, jasně tušení, že prohráli, protože útoku těžké jízdy do týla nemohou odolat . Bruzgulova armáda se dá na bezhlavý útěk na západ i východ poděl řeky a bitva tak zhruba ve dvanáct hodin končí. Lovením těchto nepřátel stráví spojenci zbytek dne a část toho dalšího. Bruzgul bude dopaden ještě téhož večera, bude usmrcen roztržením koňmi a jeho tělo pohozeno a ponecháno dravcům (ostatní skřeti budou z hygienických důvodů pohřbeni stejně jako vlastní padlí, u brodu tak vzniknou dvě velké mohyly).

DODATEK: PLÁN KRÁLOVSKÉ BITVY zde
ovocen, větrnec, dešten 855 k. l. a chladen 856 k. l. - severozápadní Tara

    Rilond - Bruzgulova armáda si v těchto, zlým počasím zmítaných měsících podrobí 20. ovocna Zámostí a pevnost Brod , 22. ovocna Oázky a Tůň a 1. větrnce Bílé útesy . Dojde ale jen k malým šarvátkám a minimálním ztrátám na životech. Obyvatelé zmíněných oblastí raději kapitulují, aby zabránili krveprolití. Kníže Tal Čerev ze Zámostí uprchne i s rodinou přes stepi do Nového Solnohradu. Oddíl padesáti skřetů zaútočí 3. větrnce i na Osirean Nam'batu , ale všichni budou pobiti a Bruzgul se nikdy nedozví, co se s nimi stalo. Skřetí generál uvolní 300 vojáků, aby obsadili a dohlíželi na dobytá území, většina jich dostane za úkol střežit Zámostí a Bílé útesy, ale někteří posílí i Bruzgulovy vojáky na jihu ve Štítově. Zbytek armády (900 vojáků) Bruzgul odvede 15. větrnce z Rilondu do Mučanska , kde je snazší zajistit zásobování a ubytování v místních vesnicích.
    V půlce chladna, když už Bruzgul bude vědět, že král Almendoru je takřka na cestě a že ho čeká bitva, jej navštíví Agunághův zástupce Zagrask a nabídne mu svou pomoc. Slíbí, že zradí a zavraždí Agunágha a v bitvě, která přijde, se přidá i s vojskem na Bruzgulovu stranu.
    Agunágh - se svými 300 vojáky bude tento generál pomocí špehů sledovat Bruzgulovo počínání a vyčkávat ve Dvou Bratrech. 10. větrnce, když jeho špehové v Bruzgulově táboře zjistí, co se chystá, se Agunághovo malé vojsko přesune na severovýchod a ukryje se v Zelanech severně od Mučanska. Když Bruzgulova armáda 15. větrnce dorazí ke Dvěma Bratrům, aby se svými bývalými spolubojovníky konečně skoncovali, najdou pevnost prázdnou. 13. chladna se pak Agunágh v doprovodu skřítčího mága Fue Che a odpadlíka Jenka Kočky vydá na tajnou misi, která ho zavede daleko od jeho vojska.
    Čerevo a Hlad - v Čerevu, nyní neobléhaném, budou doplňovat zásoby a podnikat záškodnické akce po okolí proti skřetům. Velitelem posádky i dědicem mrtvého knížete Vuka bude prohlášeno jeho třetí dítě, Lada Čerevová (nejstarší Strunka padla v bitvě u Velkého Trhu, druhorozený, subotam Vrač, je nyní na Lendoru v klášteře Duseskun, Tal Čerev má vlastní panství v Zámostí, Ivir zemřel během bitvy o Rilond, Gerenika dlí v Alcarilině klášteře ve Východní dálavě, Gleva, sedmé dítě zesnulého knížete, pomáhá své sestře Ladě bránit hrad a nejmladší Machomej se evakuoval spolu s markrabětem Eralisem z Rilondu do Nového Solnohradu). Okolo hradu Čereva se tak vytvoří jakási oáza klidu, kam budou utíkat mnozí civilisté zpod biče skřetů a hlavně mnoho partyzánů a dobrovolníků.
    Na hradě Hlad bude ovšem situace zcela opačná, protože 17. větrnce bude tento hrad znovu obležen celou Bruzgulovou armádou a 28. větrnce dobyt a všichni jeho obránci rozčtvrceni (kněžna Faela er Daerlen mladší mezi nimi nebude, neboť po bitvě u Velkého Trhu se stáhla do Rilondu a odtamtud do Nového Solnohradu).
    Tevirpon a Maebron - oba znovu obležené hrady budou útočníkům stále odolávat. Hlavně proto, že po velkém náporu od 4. travna do 21. travna bojové aktivity skřetů ochabnou (kvůli třenicím v Dračím království).
    Dračí království - Zylovo panství v Tisíci jeskyních se bude nadále drolit v prach.Poté, co vyjde najevo, že Bruzgul i jeho armáda zradili svého pána, Zyl v záchvatu zuřivosti, vzteku a šílenství ve své dračí podobě roztrhá na poradě čtyři své hlavní generály a následně zaleze do svého trůnního sálu, který nechá neprodyšně uzavřít a bude se oddávat blouznění. To bude mít za následek pokles morálky, mnohé dezerce a hlavně ochladnutí bojové snahy skřetích armád o postup na sever, hlouběji do Západní dálavy.
    Nový Solnohrad - toto město bude přetékat uprchlíky a stane se dočasným hlavním štábem markraběte Eralise a jeho velitelů Drubalta Bílého Ohona a Kosti Celigojoviče, Iztokova syna. Přidá se zde k nim i kněžna Faela er Daerlen mladší a kníže Tal Čerev ze Zámostí. Eralis zde začne budovat armádu, jejímž základem bude 100 veteránů z Rilondu, 50 čerstvých mužů z Lozojavy a 100 členů námořní pěchoty z novosolnohradské flotily. Krom toho se markraběti přihlásí asi 100 dobrovolníků a dobrodruhů. 4. deštna pak Eralis uzavře manželství s kněžnou Faelou er Daerlen. Půjde o politický svazek, založený ale i na vzájemných sympatiích. Eralis tím posílí svou moc v Dálavě a dá jasně najevo, že nehodlá v budoucnu být jen loutkou v rukou Urozeného sněmu. Jelikož pomoc z Danérie bude nadále v nedohlednu, 1. chladna vyrazí tato armáda na novosolnohradských válečných lodích do Rilondského zálivu a vylodí se na mysu Amber, projde vádím Amber a 18. chladna se v Oázkách poprvé střetne s malým oddílem skřetů, které pobije do posledního . 23. chladna pak svede větší šarvátku o Tůň s asi padesátkou Bruzgulových vojáků, ve které s přehledem zvítězí a osvobodí tak Tůň, kde se rozhodne zřídit základnu. Do konce měsíce podnikne několik výpravy do Zámostí, ve kterých se soustředí spíše na záškodnické akce v menších skupinách (zapálí sklad s jídlem, ukradnou jízdnímu oddílu koně apod.).
    Danérie - Urozený sněm se bude mnohokrát zabývat otázkou vyslání pomoci Dálavě. Dokonce budou vybrány peníze a najaty lodě, ale k verbování vojska už nedojde, protože na dalším sněmu 28. ovocna bude toto rozhodnutí zrušeno . Když pak koncem deštna dorazí zpráva o sňatku Eralise s Faelou a o armádě, kterou v Novém Solnohradu buduje, vyvolá to mezi danérskými knížaty paniku. Zcela jasně si to vyloží jako Eralisův vzkaz, kterým jim dává najevo, že až se stane králem, tak s celým Urozeným sněmem konečně zatočí a po staletích přejde vláda v království zase na stranu panovníka. Díky tomu obrátí mnozí, kdo dosud podporovali pomoc kolonii, a 19. chladna bude odhlasováno , že žádná pomoc Eralisovi poslána nebude a že o této otázce už sněm nebude v příštích pěti měsících jednat.
    Danérský král Eranis er Gwendor se setká s některými šlechtici, kteří stojí na jeho straně, a z vlastních peněz naverbují vojáky a najmou lodě (celkem 300 mužů), kteří ale na Taru vyplují až 28. chladna, když se po dlouhé době aspoň trochu umoudří počasí na moři. Velitelem této akce bude samotný danérský král.
    Walden - armáda o 1300 mužích, kterou Walden, Borin a Gáin shromáždili, se během období dešťů nutně zase rozpadne. Almendorští vojáci se vrátí do Východní dálavy a trpaslíci ke Canthii, která je stále obléhána. Stejně tak všichni tři králové opustí Kwesar a budou se věnovat svým povinnostem. Jakmile se ale Walden dozví o akci markraběte Eralise, se kterým je v přátelském vztahu, rozhodne se opět jednat a už posledního chladna bude opět v Kwesaru shromážděna armáda. Tentokrát ale méně početná (Walden 300, Borin 150 a Gáin 150), protože obléhání Canthie se stává mlýnkem na maso a vojáků je potřeba tam.
    Ovšem už 27. chladna navštíví Waldena a trpasličí krále Agunágh se svým doprovodem. Bude sice zajat, ale když se zjistí, že je to pokořitel Rilondu, bude předveden před panovníky a přednese jim svůj návrh. Dojde tak k neuvěřitelné věci: král Walden a králové trpaslíků uzavřou dohodu se skřetím generálem a naplánují společně na Bruzgula léčku. Tato dohoda nebude spojeneckým armádám lidí a trpaslíků sdělena, protože i v myslích těch, kdo ji uzavřeli, vyvolává mnohé nepříjemné otázky. Pragmatismus ale u Waldena a trpasličích králů nakonec převáží nad svědomím.

DODATEK: AGUNÁGHŮV A BRUZGULŮV PRAPOR - zde

traven 855 k.l. - severozápadní Tara

    Agunághova armáda bude plenit trosky Rilondu a zároveň se v něm opevňovat. Vyšle první průzkumníky do Zámostí a k Bílým útesům, aby zjistili možnosti tamějších obyvatel bránit se (ty jsou nevalné). Když se Zyl dozví o vítězství svých vojsk, ani to s ním nehne. Jeho depresivní nálada padne na celou pevnost v Tisíci jeskyních a morálka jednotek v samotném srdci Dračího království se tak vítězstvím vůbec nezvedne. Počátkem travna se ale na příkaz Zylových poradců pohnou jednotky střežící severní hranici Dračího království až k hradům Maebron a Tevirpon, které znovu oblehnou, respektive posílí obléhatele a připojí tak nejjižnější část Západní dálavy k Dračímu království.
    Tisícová armáda vedená generálem Bruzgulem, která vyrazila na pomoc Agunághovi, bude postupovat velmi pomalu, protože skřeti budou tvrdě perzekuovat obyvatelstvo na dobytém území. Lidé trpící válkou budou muset skřety ze strachu opět zásobovat a podporovat. Vznikne sice několik partyzánských oddílů, ukrývajících se v Zelanech, ale nedosáhnou větších úspěchů. Bruzgulova armáda pomůže dobýt hrad Štítov (8. travna) a zároveň Bruzgul donutí skřety pod Agunághovým vedením (asi 300 vojáků), obléhající hrady Hlad a Čerevo, aby se k němu připojili a zrušili obléhání. Takřka na smrt vyhladovělé osádky těchto hradů začnou oslavovat. Skřetí velitelé sice nebudou příliš souhlasit se zrušením obléhání, ale proti Bruzgulově autoritě se nebudou moci postavit, a tak se s ním vydají do Rilondu, kam armáda dorazí až 20. travna. Něco přes 200 vojáků, tedy veškerou svou jízdu, nechá Bruzgul strážit zásobovací cesty z dobytých území do Rilondu, jako dohled nad podrobenými obyvateli a také jako pojistku proti výpadu posádek nedobytých hradů. Sídlem těchto vojáků se stane hrad Štítov. Ačkoliv by Bruzgul se svou armádou jistě dobyl i ostatní hrady, šlo mu hlavně o to, být co nejrychleji v Rilondu.
    V dobytém městě se Agunágh a Bruzgul začnou domlouvat na dalším postupu ohledně zajištění dobytého území a podmanění posledních zbytků Západní dálavy, ale zásadně se neshodnou (Bruzgul má totiž už v hlavě úplně jiné plány, které se od jeho příjezdu do Rilondu začnou šířit ležením i mezi Agunághovými vojáky). Dojde k hádce, rvačce a následně k souboji, který ale ukončí nižší velitelé a odtrhnou své generály od sebe. Dalšího dne se skřetí vojska v Rilondu rozdělí na dva tábory. Pod Agunághův prapor se sešikuje 350 ostřílených vojáků, kteří dobývali Rilond (včetně 50 hevrenů a posledních tří skřítčích mágů) a také 150 vojáků z těch, které Bruzgul stáhl od obléhaných hradů. Za Agunágha se tak postaví 500 vojáků, zbytek, tedy 1100 vojáků, se rozhodne spojit svůj osud s Bruzgulem. Obě části skřetí armády tvoří oddíly složené hlavně z tarských divochů, žoldnéřů původem ze Čtyř království, orků a goblinů. Těmto oddílům velí skřetí důstojníci. 23. travna dojde k bratrovražedné bitvě uvnitř Rilondu. Bruzgul zatlačí Agunághovy jednotky k troskám Konventu. Když někteří velitelé uvidí, že Agunágh prohrává, přejdou na Bruzgulovu stranu. Agunághovi se nakonec v noci podaří se zbytky svých jednotek (asi 300 vojáků) ustoupit a stáhnout se ke Dvěma bratrům. Bruzgul ho nebude pronásledovat a zůstane v Rilondu se svou armádou, nyní čítající 1200 bojeschopných vojáků. Podle svého plánu se pak prohlásí pánem Rilondu, zcela nezávislým na Zylovi a Dračím království.
    Teprve někdy koncem prvního aldenu travna se Waldenovi, Gáinovi a Borinovi donese zpráva o pádu Rilondu. Rozhodnou se tedy vrátit se do Kwesaru a k Rilondu vyslat pouze průzkumníky (i magické), aby získali lepší informace. Příchod Bruzgulových posil je značně znepokojí a i přesto, že se dozvědí o roztržce mezi skřety, rozhodnou se odložit kampaň až na jaro, protože někdy okolo 15. travna začne nečekaně brzy zima, tedy období dešťů. V takovém počasí by se cesta z Kwesaru po Trpasličí silnici k Rilondu stala pro armádu noční můrou, která by podryla nejen morálku, ale i bojeschopnost, a navíc možnost zásobování armády v poli z trpasličích měst by byla velmi špatná. A co hůř, s příchodem Bruzgula jsou síly skřetů a spojeneckého vojska víceméně vyrovnány a na obléhání Rilondu tak nemůžou Walden a trpasličí králové ani pomyslet.
    Jakmile zpráva o pádu Rilondu dorazí do Danérie, vypukne v tomto království panika. Vynoří se spousta falešných proroků, hlásajících konec světa, kteří budou podporování Kněžími Slunce nebo kněžími temných bohů a nalákají tak k sobě mnoho nových oveček. Urozený sněm svolá okamžitě výjimečné zasedání, ale nepodaří se na ničem dohodnout. Část šlechticů bude chtít k Rilondu okamžitě vyslat armádu, která by se spojila s Waldenem a dobyla Západní dálavu pro Danérii zpět. Druhá, o něco méně početná část, bude zásadně proti, čímž zablokuje jakékoliv oficiální rozhodnutí s odůvodněním, že nemá cenu plýtvat dalšími životy a penězi (někteří z nich budou podplaceni agenty Zylových, ale i Kharových nočních stínů - i Khar má zájem na oslabení pozic Lendořanů na Taře). Budou také tvrdit, že důležitější bude spíše soustředit se nyní na obranu danérského pobřeží a kolonie ponechat jejich osudu. Po mnoha desetiletích do politiky opět zasáhne danérský král. Eranis er Gwendor obešle některé významné šlechtice, požadující vojenskou akci, a svolá je k soukromé poradě, která se bude konat začátkem ovocna.

úmor 855 k.l. - severozápadní Tara

    3. úmora skřítčí mágové, sloužící ve skřetí armádě, nechají svými kouzly zamrznout Umělé jezero a řeku Duren a skřeti provedou mohutný útok podél celé obranné linie. Kolem jezera nejsou žádné hradby a kolem Durenu pouze v severní části města. Celkem tisícovce Zylových bojovníků vedených Agunághem bude odolávat již jen pouhých šest stovek obránců. Skřetům se podaří obránce porazit a rozdělit do dvou skupin. Jedna, čítající po ztrátách asi dvě stě vojáků a vedená markrabětem Eralisem, se stáhne do komplexu Konventu, kde mají výborné podmínky se ubránit. Druhá, vedená Iztokem Celigojovičem a tvořená šedesáti jeho Lozojavany a asi dvěma stovkami Rilonďanů, se stáhne za staré hradby, které obklopují Přístavní čtvrt a rilondské centrum. Chudinská čtvrt bude skřety vypálena, stejně jako elfí Diaspora, řemeslnická čtvrt bude vypleněna a použita jako tábor Agunághovy armády (nyní boji zredukované na osm stovek bojovníků). Rilondští mágové a mistři z Univerzity, ukrytí v Konventu, svedou během tohoto útoku magický souboj se skřítčími mágy a podaří se jim jich většinu zabít. Budou použity různé formy magie, od mentálních soubojů po efektní obranná a útočná kouzla.
    Do půlky úmora se Agunágh několikrát pokusí zdolat jak Konvent, tak opevněné městské centrum, ale bez úspěchu. 16. úmora se magickou cestou spojí se Zylem a bude ho žádat o posily. A těch se mu dostane. Zyl se rozhodne uvolnit zálohy, které má v Tisíci jeskyních, byť mu to jeho poradci budou rozmlouvat. Na sever tak vyrazí tisícová armáda skřetů a různých žoldáků vedených generálem Bruzgulem. A navíc Zyl pošle Agugáhovi i další mocnou posilu, ohnivého draka Varakira, jediného z draků, který se kdysi červenému drakočlověku podrobil a doposud strážil hranici s Kharovými državami.
    Ale ani rilondští obránci nebudou již bez pomoci. Už v půlce žlutna pošle markrabě Eralis do Erinu a jiných tarských přístavů na lodích své verbíře s verbovními listy. Těm se za peníze, které jim markrabě dá, podaří najmout v Erinu, Temnje, Pevnosti zlomených vazů, na Korunním mysu a v několika dalších jihodálavských přístavech přes pět set keledorských a barbarských žoldnéřů a začátkem úmora vyrazí do Rilondu, do jehož blízkosti doplují 17. úmora.
    Velitel žoldnéřů, bývalý pirát a erinský korzárský admirál Drubalt Bílý Ohon se pomocí magie domluví s Iztokem Celigojovičem a markrabětem Eralisem na protiofenzívě a před úsvitem 18. úmora lodě kryty magickou tmou dorazí do přístavu a žoldnéři se vylodí v Chudinské čtvrti. V téže době obránci z Konventu i Přístavní čtvrti otevřou brány a zaútočí.
Skřeti budou značně zaskočeni a navíc nyní v menšině (800 bojovníků, včetně zbytku hevrenů a skřítčích mágů), zatímco Rilondští mají celkem 100 bojovníků (200 Eralis, 250 Iztok Celigojovič, 550 Drubalt Bílý Ohon). Obránci nejdříve skřety obklíčí a začnou je decimovat, ale Agunághovi se podaří prorazit a ustupovat k troskám Diaspory, kde se opevní. Tvrdý boj bude pokračovat po celý den a bojovníci za Rilond začnou vítězit (bojeschopných bude v tu dobu asi 400 Agunághových bojovníků a 750 obránců).
    Situace se však zcela zvrátí po setmění, kdy nad Rilond dorazí drak Varakir. Obránci Rilondu začnou po jeho spatření panikařit, opouštět bojiště (hlavně keledorští žoldnéři) a hledat úkryt. Marně se budou velitelé snažit udržet řady, útok opadne a iniciativu převezmou skřeti. Varakir začne pálit a požírat prchající vojáky a skřeti vyrazí do útoku proti zbytkům jednotek, které budou stále držet pozice. Iztok Celigojovič se postaví Varakirovi a bude spálen na popel. Drubalt a Eralis stáhnou část vojska (asi 200 vojáků tvořených Rilonďany, Lozojavci a žoldáky) za Staré hradby do Přístavu a další dvě stovky bojovníků, převážně žoldáků, se ukryjí v Konventu. Zbytek bude spálen či pobit skřety v krutých bojích v ulicích Rilondu. Varakir se poté vrhne na Konvent a svým ocasem jej rozmetá na kusy a spálí většinu těch, kdo se tam skrývali, včetně mágů z Univerzity (kterým se ale podaří draka vážně poranit svými kouzly). Poté se Varakir vznese nad Přístav, spálí lávku do Zámostí a všechny lodě v přístavu (nejen ty, na kterých připluli žoldnéři, ale i další, z Nového Solnohradu a erinské, které Rilond zásobovaly potravinami), začne také pustošit centrum a přístav, kde v plamenech zahyne mnoho desítek civilistů, kteří ve městě dosud zůstávali. Varakir ale bude zasažen katapultem obránců hradeb do křídla a bude nucen přistát v centru, tam pak bude zabit (zde je možnost pro chtivé drakobijce - Varakir bude již hodně oslaben, takže ho družina může dorazit, ale přesto to nebude jednoduché). Skřeti tak opět ovládnou Rilond, ve kterém zavládne klid, protože obě strany budou na pokraji zhroucení.
    22. úmora provede Agunágh slavnostní nástup svých jednotek, čímž se ukáže, že po vyléčení raněných má jeho vojsko celkem 500 bojeschopných vojáků (mezi nimi asi 80 hevrenů, stále vedených Tiago Nabulošem). Obránců na Starých rilondských hradbách budou pouhé dvě stovky. Drubalt a Eralis se pokusí navázat kontakt s Agunághem a vyjednávat, a kupodivu budou vyslyšeni. 23. úmora se Drubalt a Eralis sejdou s Agunághem na ostrově v řece Y´b. Dohodnou se, že obránci mohou opustit město na první lodi, která připluje, ale zanechají v Rilondu veškeré zbraně, zbroje, cennosti i potraviny. Boje budou ukončeny a 27. úmora zakotví u Rilondu erinské lodě Jadvičina pýcha a Vlnobijce, které obránce a zbylé civilisty nalodí a odvezou do Nového Solnohradu. Tohoto dne tak skřeti z Tisíce jeskyní vedení hrdinným generálem Agunághem dobudou město Rilond, klenot Tary.
    Už 24. úmora však budou konečně v hotovosti spojené armády Almendoru, Krazu a Kwesaru, které bez znalosti posledního vývoje v Rilondu vyrazí městu po Trpasličí silnici na pomoc. V jejich čele budou králové Walden, Gáin a Borin III. (Walden i trpasličí králové jednak stáhli malou část vojsk od Canthie, a zároveň povolali zálohy z různých posádek, takže zvláště ve Východní dálavě bude nyní méně vojáků na hlídání pořádku a střežení hranic). Tato spojenecká armáda bude mít celkem 1400 vojáků (600 Walden, 400 Gáin a 400 Borin).
    Zde si můžete prohlédnout mapku, která znázorňuje poslední události v Rilondu.

ploden a žluten 855 k.l. - severozápadní Tara

    Začátkem plodna bude svedeno několik potyček pod hradbami Rilondu, většinou bez jasného vítěze, ale nedojde k většímu střetu. 17. plodna pak k městu přitáhne oddíl hevrenů v počtu čtyř set bojovníků, vedených Tiago Nabulošem, který král hevrenů pošle pomoci skřetům na oplátku za pomoc při odražení útoku trpaslíků v podzemí Canthie. S těmito posilami se skřetí generál Agunágh rozhodne 24. plodna provést první pokus o dobytí města. Při nočním útoku na městské hradby pošle hevreny, neuvyklé na pěší boj a obléhání, aby zaútočili na západní hradby u břehu Y´bu. Obránci, vedení markrabětem Eralisem a Iztokem Celigojovičem, přesunou na západ část svých sil (včetně všech Lozojavanů), aby útok odrazili. V tu chvíli ale Agunágh zaútočí v čele elitních skřetích bojovníků na východní městské hradby u Starého Rilondu a podaří se mu je dobýt a vniknout do Starého Rilondu. Hevreni na západě budou krvavě odraženi, ale na východě, ve Starém Rilondu se strhne boj v ulicích a skřeti pobijí mnoho civilistů v jejich domech. Obránci budou nuceni stáhnout se přes Duren po Kamenném mostě, jejž budou urputně bránit. Skřeti ovládnou celý Starý Rilond, pouze v Citadele se bude držet asi padesátičlenná skupina obránců. Na Durenu budou operovat rilondské a lozojavské lodě, a z řeky se tak pro skřety stane nepřekonatelná překážka.
    12. žlutna se Agunágh rozhodne po mnoha šarvátkách a neúspěších definitivně dobýt Kamenný most, a tím proniknout do zbylých částí Rilondu. Elitní jednotka temných skřetích paladinů vyjede na svých válečných ořích a v plné zbroji na most, rozpráší obránce, překoná barikádu a vpadne do centra Rilondu. Za nimi se přes most pokusí přejít další skřetí jednotky, ale obránci s pomocí mistrů z univerzity vyhodí most do povětří a naděje na snadné dobytí Rilondu skřetům pohasne. Jejich temní paladinové budou sice nakonec pobiti, ale jen za cenu velkých ztrát mezi obránci.
    Přesto se Agunágh nenechá neúspěchem odradit a 29. žlutna s pomocí skřítčích kouzelníků zaútočí na osamělé obránce Citadely. Skřítčí magie rozerve hradby Citadely na kusy a obránci zemřou šavlemi skřetů.
    Na jižním konci Západní dálavy se 7. žlutna podaří obráncům hradu Maebron pod vedením eldebranské valkýry Wandy ze Šerova nečekaným protiútokem překvapit a rozprášit oddíly skřetích obléhatelů. Posádka z Maebronu pak bude v několika jízdních oddílech narušovat zásobovací transporty, vypravované z Tisíce jeskyní k armádě u Rilondu.
    Králové Walden a Gáin Čtyřprstý začnou pomalu připravovat jednotky na pomoc Rilondu. Urozený sněm v Danérii nebude schopen pro svou rozhádanost a vnitřní problémy poskytnout Západní dálavě žádnou pomoc. O veškeré zásobování Rilondu se budou starat erinští kupci a námořníci.

rozkvet a zelenec 855 k.l. - severozápadní Tara

2. - 4. rozkvet - Bitva u Velkého Trhu
    V tři dny trvající bitvě (nebo spíše v rychlém sledu několika šarvátek a bitev, trvajícím tři dny) budou spojená vojska západodálavských knížat na hlavu poražena vojsky Dračího království (velký podíl na tomto vítězství bude mít lehká jízda složená z hevrenských renegátů a oddíly skřítčích mágů). Kníže Traven Jarleb padne v bitvě, kníže Vuk Čerev bude zajat a krutě umučen. Kníže Lev Ljukanovec se stáhne se zbytky svých leníků na svůj hrad Tři zuby, ale hrad bude obležen a během týdne dobyt a vypálen. Po knížeti Lvovi se slehne zem. Kněžna Faela er Daerlen mladší Bude řídit ústup zbytku armády k Rilondu. Na hradech Čerevo a Štítov budou zanechány demoralizované posádky.
    Velký Trh bude skřety úplně vyrabován, stejně jako mnoho vesnic v okolí, lidé na dobytých územích budou donuceni zásobovat skřetí armádu.
    Hrady Štítov, Čerevo i Hlad budou oblehnuty skřety, ale bez vyhlídky na snadné dobytí. Armády Dračího království tak budou mít v týle už pět hradů (včetně Maebronu a Tevirponu, které budou nadále odrážet obléhatele), držených nepřátelskými posádkami, a jejich obléháním a střežením bude vázáno asi tři sta padesát vojáků Dračího království (tedy skoro třetina původních skřetích vojsk).
    Naopak Dva bratři, hrady Eldebrandských rytířů a valkýr, budou 19. zelence po měsíčním obléhání dobyty a obsazeny generálem Agunághem, který si zde zřídí své velitelství pro obléhání Rilondu.
    21. zelence pak bude asi osmi stovkami zkušených vojáků Zylova Dračího království obležen Rilond, který brání asi tisícovka obránců (ovšem naprosto demoralizovaných a z větší části nezkušených). Předměstí a okolí hlavního města Západní dálavy budou vypleněna, ale skřeti nebudou mít žádné námořní síly, a tak bude Rilond z moře stále zásobován potravinami a zbraněmi.
    V obleženém Rilondu vypukne značná panika. Lidé začnou na lodích prchat do Nového Solnohradu, Erinu, nebo až na Lendor. Tohoto zmatku využije Eralis er Gwendor, markrabě rilondský a následník danérského trůnu k tomu, aby si vyrovnal účty s místodržícím (a faktickým vládcem Západní dálavy) Dedarem Strbicem. A to tím nejdrsnějším způsobem, totiž Dedarovou vraždou, kterou spáchají Eralisovi agenti (27. zelence). Markrabě se tak konečně chopí skutečné moci nad Rilondem a dálavou. Jeho prvním krokem bude vedle zajištění obrany města omezení pravomocí gildy Varemar a posílení pozic Hanzy.
    Do hry se ale vloží další hráč, a sice Celigojovičové z Lozojavy. Tito piráti původem z Barbarského pobřeží se už před desetiletími usídlili v zálivu Hynka Ponhorčáka západně od Zelených bažin, kde postavili vlastní dřevěnou pevnost, gorog jménem Lozojava, a několik vesnic, kam se přestěhovalo mnoho barbarů ze severu. Jejich současný vůdce Iztok Celigojovič, snad nejobávanější pirát Rilondského zálivu, zakotví 30. zelence se svou zmoglavou v Rilondu a nabídne své spojenectví - ovšem pod podmínkou, že Lozojava bude uznána jako suverénní území a že za svou pomoc dostane bohatě zaplaceno.
    Markrabě Eralis bude nakonec s jeho podmínkami souhlasit (zvlášť když mu bude naznačeno, že v opačném případě se Lozojava připojí k Dračímu království a do Rilondu se tak nedostane jediná zásobovací loď). Obrana Rilondu bude následně posílena o stovku tvrdých a zkušených barbarských válečníků.
    Už 10. zelence budou také konečně ukončena jednání rilondských vyslanců v Albireu a Krazu. Almendorský král Walden er Gwendor a krazský král hory Gáin Čtyřprstý slíbí Rilondu vojenskou pomoc. Jelikož ale hlavní části sil krazské i almendorské armády jsou nyní vázány při obléhání hevrenského města Canthie, je velice nepravděpodobné, že by tyto posily mohly v brzké době dorazit.
    Na hradbách Rilondu začíná boj o přežití Západní dálavy.

novorost, rozkvet, zelenec 855 k.l. - oblast plání a Zelanských vrchů

    Obléhání Canthie se bude zdát nekonečné. Hevreni budou veškerým útokům spojených vojsk Almendoru a trpaslíků ze Zelanských vrchů odolávat a budou statečně bránit mocné hradby svého města. Z plání budou podnikat na ležení dobyvatelů smrtelné útoky hevreni vedení Janošem Brukkou a jeho druhy z řad Orlích poutníků, kteří se uchýlili k hevrenům po pádu Svobodných měst (někteří z nich budou také přímo v Canthii pomáhat hevrenům při obraně města). Hevreni budou vyzbrojeni zbraněmi Zylových vojsk, z nichž mnohé pocházejí ze starých arvedanských pevností v Tisíci jeskyních. Hevrení záškodnické oddíly budou také soustavně útočit na nepřátelské zásobovací jednotky a obléhatelé Canthie začnou trpět nedostatkem zásob, léků a výzbroje. V Zelanských vrších povede tyto elitní oddíly Tiago Nabuloš a stanou se noční můrou zdejších trpaslíků. Hevreni budou trpaslíkům uřezávat vousy a zhotovovat si z těchto trofejí ozdoby, čímž budou trpaslíky ještě více demoralizovat.
    Král hevrenů přijme v obležené Canthii Zylova posla. Ten přinese hevrenímu vládci informace o tom, že se trpaslíci dostali do podzemí města hevrenů a chystají se jim odtud nečekaně vpadnout do zad. Zylovy Noční stíny získaly v Derteonu mapy Canthijského podzemí, do kterého se jinak již po staletí hevreni nevydávají. Na oplátku za to, že hevreni bojují v řadách Zylových vojsk v Západní dálavě, se Červený drakočlověk zaváže uchránit Canthii od pádu, a nyní jeho posel přináší ukázku toho, jak Červený drakočlověk umí plnit své sliby. Trpasličí jednotky čítající na 1500 vojáků, vedené Wulnufarem, nejstarším synem pána Kwesaru, vstoupí do podzemí Canthie a budou se domnívat, že překvapí nic netušící hevreny. Krutě se však zmýlí. Většina se jich nevrátí a ti zbylí budou vyprávět o hrůzách, které je zde potkaly. Budou mít po tělech smrtelné popáleniny, kterým mnozí záhy podlehnou. Další přeživší trpaslíci budou umírat z neznámých příčin, ač na sobě neponesou žádné viditelné stopy po zranění. Trpaslíci budou hovořit o strašlivé kletbě, kterou probudili, a odmítnou se do podzemí Canthie vrátit. Nebudou mít tušení, že padli do léčky Zylových agentů. V tu samou chvíli, kdy budou umírat trpaslíci po stovkách pod Canthií, rozpoutají skřetí mágové nad almendorským ležením běsnění živlů. Vojáci se budou topit ve svých stanech, umírat zasažení blesky a kroupami neskutečné velikosti, vyděšení koně se rozprchnou do plání. Mezi obléhateli zavládne zděšení. Nejen řadoví almendorští a trpasličí vojáci, ale i důstojníci začnou hovořit o nepřízni bohů a pochybovat o úspěchu svého tažení. Někteří však budou tušit, že za všemi těmito pohromami je někdo mnohem mocnější než hevreni.

novorost 855 k.l. - severozápadní Tara

    Po třítýdenním obléhání se skřetímu generálovi Agunághovi podaří dobýt sídelní hrad Sinwarského knížectví Xentan. Kníže Lyamir er Sinwar, celá jeho rodina i veškerá posádka hradu budou krutě umučeni a pověšeni na hradbách. Z Xentanu se stane hlavní velitelství vojsk Zylova Dračího království pro rilondské tažení. Naopak hrad řádu Eldebranských rytířů a valkýr Tevirpon bude nadále odolávat obléhání, stejně jako hrad Maebron v Horním knížectví. Skřetí vojsko, čítající něco málo přes tisíc hlav, se dá na pochod k severu k Velkému trhu.
    Knížata čtyř zbylých knížectví Faela er Daerlen z Mučanska, Traven Jarleb, Lev Lukjanovec ze Tří zubů a Vuk Čerev se sejdou na hradě Čerevu, odhodí všechny předešlé neshody a dohodnou se na společné obraně u Velkého trhu. Vyhlásí ve svých knížectvích svolání branné hotovosti a během měsíce postaví do pole sice velkou, ale naprosto nevycvičenou armádu. Ta je tvořena asi pěti stovkami sedláků, stovkou rytířů a družiníků a dvěma stovkami vojáků. Tato aktivita knížat jde zcela mimo rilondského místodržícího a markraběte, kteří se obrátí pro pomoc ke králi Waldenovi do Východní dálavy a k trpaslíkům z Krazu a Kwesaru. Jednání o vojenské pomoci se však potáhnou celý novorost. Zyl ve své pevnosti bude běsnit a snažit se své generály usměrňovat a vést, ale je již natolik zlomený na duchu a skoro šílený, že ho jeho vlastní generálové nebudou poslouchat. Drakočlověk tak zůstane opevněn ve své podzemní pevnosti, napůl chráněn a napůl vězněn svou fanaticky věrnou elitní gardou.

novorost a rozkvet 855 k.l. - Zlatý les

    Čam provincie Thien, Gonča Panše, dává dohromady vojsko. V Ši Mui, centru provincie, shromažďuje skřítčí vojáky, ale také řadu žoldáků z řad trpaslíků, elfů a lidí. Probíhá intenzivní výcvik a místní kováři hromadně vyrábějí nové zbraně. Nikdo z obyvatel provincie netuší, kdo má být nepřítelem, hovoří se o hrozbě ze severu, snad, že lesní elfové chystají útok. Armáda se brzy vydává na cestu a míří k údolí Šira, kde se nachází klášter Šedých mnichů. Skřítčí vojáci začínají brzy chápat, s kým je jejich vládce posílá ve skutečnosti bojovat a hromadně dezertují. Několik mil před cílovým údolím už z čamova vojska zbývají pouze najatí žoldáci. Šedí mniši jim vycházejí v ústrety a společně s nimi i skřítčí dezertéři. Boj netrvá ani celou hodinu, zbytek žoldáků prchá před rozběsněnými skřítky. Pronásledují je v každé skřítčí vesnici a celou provincii Thien zachvacuje masové povstání. Jsou chytáni a lynčováni Jestřábí lovci i čamovi přívrženci. Gonča Panše je obléhán ve svém domě. Dav skřítků jej podpálí a dosavadní vládce provincie končí i se svými nejvěrnějšími v plamenech.
    Situací v Thien jsou velice znepokojení vládci ostatních severních provincií. Provincie Kao Si a Onča dávají dohromady armádu, která má potlačit vzpouru a nastolit pořádek. Provincie Nan Dan zůstává stranou, její čam, Zan Linki, nechce s ostatními čamy spolupracovat a odmítá vyslat své skřítky na trestnou výpravu. Tím se definitivně zpřetrhávají vazby mezi provincií Nan Dan a zbývajícími dvěmi severními provinciemi.
    Na hranicích Skřítčích vrchů se Zlatým lesem jsou uvedeny do pohotovosti elitní jednotky horských skřítků. Do provincie Thien jsou vyslána komanda, která mají za úkol podpořit vzbouřence, zajistit jim kvalitní výcvik a výzbroj. Agenti Horského císařství (je mezi nimi mnoho skřítčích exulantů, kteří nalezli po nuceném útěku ze Zlatého lese v Horském císařství azyl) pomáhají rebelům formovat obranu, zároveň budují strukturu nové armády i vlády. Správcem Thien je ustaven skřítčí bojovník a hrdina Ori Fang. Dračí císař Wu Šeng varuje čamy zbývajících severních provincií před jejich jakoukoliv vojenskou akcí či provokací, jinak osobně povede jednotky Horského císařství na pomoc lidu provincie Thien. Nehodlá nečinně přihlíže dalšímu bratrovražednému boji skřítků. Čamové provincií Kao Si a Onča berou jeho výstrhu vážně a zastavují svou trestnou výpravu. Opevňují se na hranicích s Thien, to samé činí povstalci za podpory horských skřítků. Nastává období ostražitého klidu.

kliden 855 k.l. - severozápadní Tara

    Za vrcholícího období dešťů, tedy v době k tomu na první pohled naprosto nevhodné, vytáhne do boje armáda Zylova Dračího království. Na poměry Tary mohutné vojsko složené ze skřetů, tarských barbarů, hevrenských a lidských odpadlíků a podporované skřítčími mágy, kteří se k Zylovi uchýlili po skřítčí občanské válce, převálcuje Lupačovu hospodu, zaplaví Horní knížectví, vyhlášené teprve před dvěma lety, a potáhne dále na sever do Sinwarského knížectví, kde narazí na první větší odpor. V Horním knížectví se udrží jen posádka hradu Maebron, vedená třetím knížecím synem a nyní i jeho jediným dědicem Srubem Gonduličem. Armádu však paradoxně nepovede samotný červený drakočlověk, ale jeho generálové. Zyl se totiž svíjí na svém trůnu ve strašlivých depresích na samé hranici šílenství, chráněn stovkou svých elitních skřetů. Jeho nejvyšší generálové vytáhli do boje sami na vlastní pěst, podle Zylova původního plánu, vypracovaného již před několika lety. Jejich akce má zabránit úplnému rozkladu Dračího království, pozvednout morálku vojska, zničit Západní dálavu a díky tomu získat bohatou kořist a území, která skřeti kdysi ovládali.

Několik událostí z let minulých

Svátek proroků 851 k.l.

    Gilda Země šelem se rozhodla najmout k ochraně své kolonie na Ostrém ostrově v Korálovém souostroví posádky pěti seveřanských zmoglav. Okruh lidí znajících tajnou cestu mezi útesy okolo ostrova se tak značně rozšíří, na což zřejmě bude reagovat Koloniální rada.

Svátek proroků 851 k.l.

    Erinský rod Butrymů se rozhodla, že začne připravovat stavební plány pro novou čtvrť severně od Erinu, kde mají domy stát na mořském dně a spodní patra mají být pod vodou. Tento megalomanský projekt má podpořit neustále rostoucí obchod s národy Podmořské říše.

22. úmor 849 k.l.

    Obnovena mýtná mostní stanice přes Itanku na cestě ve směru k Seliaku, jež byla vypleněna domorodci ve Svátek rodiny, pravděpodobně za účelem získání našich železných zbraní.

28. ovocen 849 k.l.

    Do lihovaru v Podlesí udeří při letní bouřce blesk a výroba Podleského skřeta se zastaví až do Svátku letních duchů (dle albirejského počítání).

19. větrnec 849 k.l.

Storabskému králi Krutjimu se den po Slavnosti odvahy a cti narodí druhý syn - Bogaj.