Obsah fóra Asterion Auditorium
Autor Zpráva

<  Vojenství a umění  ~  Předběžná diskuse

Zurkhen
Zaslal: so říjen 29, 2016 18:13 Citovat
Založen: 24.4.2008 Příspěvky: 86
Po třítýdenním obléhání se skřetímu generálovi Agunághovi podaří dobýt sídelní hrad Sinwarského knížectví Xentan. Kníže Lyamir er Sinwar, celá jeho rodina i veškerá posádka hradu budou krutě umučeni a pověšeni na hradbách. Z Xentanu se stane hlavní velitelství vojsk Zylova Dračího království pro rilondské tažení. Naopak hrad řádu Eldebranských rytířů a valkýr Tevirpon bude nadále odolávat obléhání, stejně jako hrad Maebron v Horním knížectví. Skřetí vojsko, čítající něco málo přes PĚT tisíc hlav, se dá na pochod k severu k Velkému trhu.
Knížata čtyř zbylých knížectví Faela er Daerlen z Mučanska, Traven Jarleb, Lev Lukjanovec ze Tří zubů a Vuk Čerev se sejdou na hradě Čerevu, odhodí všechny předešlé neshody a dohodnou se na společné obraně u Velkého trhu. Vyhlásí ve svých knížectvích svolání branné hotovosti a během měsíce postaví do pole sice velkou, ale naprosto nevycvičenou armádu. Ta je tvořena asi DVĚMA TISÍCI sedláků, PĚTI STY rytířů a družiníků a dvěma TISÍCI vojáků. Tato aktivita knížat jde zcela mimo rilondského místodržícího a markraběte, kteří se obrátí pro pomoc ke králi Waldenovi do Východní dálavy a k trpaslíkům z Krazu a Kwesaru. Jednání o vojenské pomoci se však potáhnou celý novorost. Zyl ve své pevnosti bude běsnit a snažit se své generály usměrňovat a vést, ale je již natolik zlomený na duchu a skoro šílený, že ho jeho vlastní generálové nebudou poslouchat. Drakočlověk tak zůstane opevněn ve své podzemní pevnosti, napůl chráněn a napůl vězněn svou fanaticky věrnou elitní gardou.
V tři dny trvající bitvě (nebo spíše v rychlém sledu několika šarvátek a bitev, trvajícím tři dny) budou spojená vojska západodálavských knížat na hlavu poražena vojsky Dračího království (velký podíl na tomto vítězství bude mít lehká jízda složená z hevrenských renegátů a oddíly skřítčích mágů). Kníže Traven Jarleb padne v bitvě, kníže Vuk Čerev bude zajat a krutě umučen. Kníže Lev Ljukanovec se stáhne se zbytky svých leníků na svůj hrad Tři zuby, ale hrad bude obležen a během týdne dobyt a vypálen. Po knížeti Lvovi se slehne zem. Kněžna Faela er Daerlen mladší Bude řídit ústup zbytku armády k Rilondu. Na hradech Čerevo a Štítov budou zanechány demoralizované posádky.
Velký Trh bude skřety úplně vyrabován, stejně jako mnoho vesnic v okolí, lidé na dobytých územích budou donuceni zásobovat skřetí armádu.
Hrady Štítov, Čerevo i Hlad budou oblehnuty skřety, ale bez vyhlídky na snadné dobytí. Armády Dračího království tak budou mít v týle už pět hradů (včetně Maebronu a Tevirponu, které budou nadále odrážet obléhatele), držených nepřátelskými posádkami, a jejich obléháním a střežením bude vázáno asi ŠEST SET vojáků Dračího království (tedy skoro PĚTINA původních skřetích vojsk).
Naopak Dva bratři, hrady Eldebrandských rytířů a valkýr, budou 19. zelence po měsíčním obléhání dobyty a obsazeny generálem Agunághem, který si zde zřídí své velitelství pro obléhání Rilondu.
21. zelence pak bude asi ČTYŘMI TISÍCI zkušených vojáků Zylova Dračího království obležen Rilond, který brání asi DVA TÍSECE obránců (ovšem naprosto demoralizovaných a z větší části nezkušených). Předměstí a okolí hlavního města Západní dálavy budou vypleněna, ale skřeti nebudou mít žádné námořní síly, a tak bude Rilond z moře stále zásobován potravinami a zbraněmi.
V obleženém Rilondu vypukne značná panika. Lidé začnou na lodích prchat do Nového Solnohradu, Erinu, nebo až na Lendor. Tohoto zmatku využije Eralis er Gwendor, markrabě rilondský a následník danérského trůnu k tomu, aby si vyrovnal účty s místodržícím (a faktickým vládcem Západní dálavy) Dedarem Strbicem. A to tím nejdrsnějším způsobem, totiž Dedarovou vraždou, kterou spáchají Eralisovi agenti (27. zelence). Markrabě se tak konečně chopí skutečné moci nad Rilondem a dálavou. Jeho prvním krokem bude vedle zajištění obrany města omezení pravomocí gildy Varemar a posílení pozic Hanzy.
Do hry se ale vloží další hráč, a sice Celigojovičové z Lozojavy. Tito piráti původem z Barbarského pobřeží se už před desetiletími usídlili v zálivu Hynka Ponhorčáka západně od Zelených bažin, kde postavili vlastní dřevěnou pevnost, gorog jménem Lozojava, a několik vesnic, kam se přestěhovalo mnoho barbarů ze severu. Jejich současný vůdce Iztok Celigojovič, snad nejobávanější pirát Rilondského zálivu, zakotví 30. zelence se svou zmoglavou v Rilondu a nabídne své spojenectví - ovšem pod podmínkou, že Lozojava bude uznána jako suverénní území a že za svou pomoc dostane bohatě zaplaceno.
Markrabě Eralis bude nakonec s jeho podmínkami souhlasit (zvlášť když mu bude naznačeno, že v opačném případě se Lozojava připojí k Dračímu království a do Rilondu se tak nedostane jediná zásobovací loď). Obrana Rilondu bude následně posílena o PĚT SET tvrdých a zkušených barbarských válečníků.
Už 10. zelence budou také konečně ukončena jednání rilondských vyslanců v Albireu a Krazu. Almendorský král Walden er Gwendor a krazský král hory Gáin Čtyřprstý slíbí Rilondu vojenskou pomoc. Jelikož ale hlavní části sil krazské i almendorské armády jsou nyní vázány při obléhání hevrenského města Canthie, je velice nepravděpodobné, že by tyto posily mohly v brzké době dorazit.
Na hradbách Rilondu začíná boj o přežití Západní dálavy.

Začátkem plodna bude svedeno několik potyček pod hradbami Rilondu, většinou bez jasného vítěze, ale nedojde k většímu střetu. 17. plodna pak k městu přitáhne oddíl hevrenů v počtu OSMISET bojovníků, vedených Tiago Nabulošem, který král hevrenů pošle pomoci skřetům na oplátku za pomoc při odražení útoku trpaslíků v podzemí Canthie. S těmito posilami se skřetí generál Agunágh rozhodne 24. plodna provést první pokus o dobytí města. Při nočním útoku na městské hradby pošle hevreny, neuvyklé na pěší boj a obléhání, aby zaútočili na západní hradby u břehu Y´bu. Obránci, vedení markrabětem Eralisem a Iztokem Celigojovičem, přesunou na západ část svých sil (včetně všech Lozojavanů), aby útok odrazili. V tu chvíli ale Agunágh zaútočí v čele elitních skřetích bojovníků na východní městské hradby u Starého Rilondu a podaří se mu je dobýt a vniknout do Starého Rilondu. Hevreni na západě budou krvavě odraženi, ale na východě, ve Starém Rilondu se strhne boj v ulicích a skřeti pobijí mnoho civilistů v jejich domech. Obránci budou nuceni stáhnout se přes Duren po Kamenném mostě, jejž budou urputně bránit. Skřeti ovládnou celý Starý Rilond, pouze v Citadele se bude držet asi padesátičlenná skupina obránců. Na Durenu budou operovat rilondské a lozojavské lodě, a z řeky se tak pro skřety stane nepřekonatelná překážka.
12. žlutna se Agunágh rozhodne po mnoha šarvátkách a neúspěších definitivně dobýt Kamenný most, a tím proniknout do zbylých částí Rilondu. Elitní jednotka temných skřetích paladinů vyjede na svých válečných ořích a v plné zbroji na most, rozpráší obránce, překoná barikádu a vpadne do centra Rilondu. Za nimi se přes most pokusí přejít další skřetí jednotky, ale obránci s pomocí mistrů z univerzity vyhodí most do povětří a naděje na snadné dobytí Rilondu skřetům pohasne. Jejich temní paladinové budou sice nakonec pobiti, ale jen za cenu velkých ztrát mezi obránci.
Přesto se Agunágh nenechá neúspěchem odradit a 29. žlutna s pomocí skřítčích kouzelníků zaútočí na osamělé obránce Citadely. Skřítčí magie rozerve hradby Citadely na kusy a obránci zemřou šavlemi skřetů.
Na jižním konci Západní dálavy se 7. žlutna podaří obráncům hradu Maebron pod vedením eldebranské valkýry Wandy ze Šerova nečekaným protiútokem překvapit a rozprášit oddíly skřetích obléhatelů. Posádka z Maebronu pak bude v několika jízdních oddílech narušovat zásobovací transporty, vypravované z Tisíce jeskyní k armádě u Rilondu.
Králové Walden a Gáin Čtyřprstý začnou pomalu připravovat jednotky na pomoc Rilondu. Urozený sněm v Danérii nebude schopen pro svou rozhádanost a vnitřní problémy poskytnout Západní dálavě žádnou pomoc. O veškeré zásobování Rilondu se budou starat erinští kupci a námořníci.
3. úmora skřítčí mágové, sloužící ve skřetí armádě, nechají svými kouzly zamrznout Umělé jezero a řeku Duren a skřeti provedou mohutný útok podél celé obranné linie. Kolem jezera nejsou žádné hradby a kolem Durenu pouze v severní části města. Celkem TŘEM A PŮL TISÍCŮM Zylových bojovníků vedených Agunághem bude odolávat již jen pouhých DVA TISÍCE obránců. Skřetům se podaří obránce porazit a rozdělit do dvou skupin. Jedna, čítající po ztrátách asi ŠEST SET vojáků a vedená markrabětem Eralisem, se stáhne do komplexu Konventu, kde mají výborné podmínky se ubránit. Druhá, vedená Iztokem Celigojovičem a tvořená TŘEMI STY jeho Lozojavany a asi ŠESTI STY Rilonďanů, se stáhne za staré hradby, které obklopují Přístavní čtvrt a rilondské centrum. Chudinská čtvrt bude skřety vypálena, stejně jako elfí Diaspora, řemeslnická čtvrt bude vypleněna a použita jako tábor Agunághovy armády (nyní boji zredukované na TŘI TISÍCE DVĚ STA bojovníků). Rilondští mágové a mistři z Univerzity, ukrytí v Konventu, svedou během tohoto útoku magický souboj se skřítčími mágy a podaří se jim jich většinu zabít. Budou použity různé formy magie, od mentálních soubojů po efektní obranná a útočná kouzla.
Do půlky úmora se Agunágh několikrát pokusí zdolat jak Konvent, tak opevněné městské centrum, ale bez úspěchu. 16. úmora se magickou cestou spojí se Zylem a bude ho žádat o posily. A těch se mu dostane. Zyl se rozhodne uvolnit zálohy, které má v Tisíci jeskyních, byť mu to jeho poradci budou rozmlouvat. Na sever tak vyrazí ČTYŘ TISÍCOVÁ armáda skřetů a různých žoldáků vedených generálem Bruzgulem. A navíc Zyl pošle Agugáhovi i další mocnou posilu, ohnivého draka Varakira, jediného z draků, který se kdysi červenému drakočlověku podrobil a doposud strážil hranici s Kharovými državami.
Ale ani rilondští obránci nebudou již bez pomoci. Už v půlce žlutna pošle markrabě Eralis do Erinu a jiných tarských přístavů na lodích své verbíře s verbovními listy. Těm se za peníze, které jim markrabě dá, podaří najmout v Erinu, Temnje, Pevnosti zlomených vazů, na Korunním mysu a v několika dalších jihodálavských přístavech přes DVA TISÍCE keledorských a barbarských žoldnéřů a začátkem úmora vyrazí do Rilondu, do jehož blízkosti doplují 17. úmora.
Velitel žoldnéřů, bývalý pirát a erinský korzárský admirál Drubalt Bílý Ohon se pomocí magie domluví s Iztokem Celigojovičem a markrabětem Eralisem na protiofenzívě a před úsvitem 18. úmora lodě kryty magickou tmou dorazí do přístavu a žoldnéři se vylodí v Chudinské čtvrti. V téže době obránci z Konventu i Přístavní čtvrti otevřou brány a zaútočí.
Skřeti budou značně zaskočeni a navíc nyní v menšině (TŘI TISÍCE bojovníků, včetně zbytku hevrenů a skřítčích mágů), zatímco Rilondští mají celkem TŘI TISÍCE PĚT SET bojovníků (ŠEST SET Eralis, DEVĚT SET Iztok Celigojovič, DVA TISÍCE Drubalt Bílý Ohon). Obránci nejdříve skřety obklíčí a začnou je decimovat, ale Agunághovi se podaří prorazit a ustupovat k troskám Diaspory, kde se opevní. Tvrdý boj bude pokračovat po celý den a bojovníci za Rilond začnou vítězit (bojeschopných bude v tu dobu asi PATNÁCT SET Agunághových bojovníků a DVA TISÍCE OSM SET obránců).
Situace se však zcela zvrátí po setmění, kdy nad Rilond dorazí drak Varakir. Obránci Rilondu začnou po jeho spatření panikařit, opouštět bojiště (hlavně keledorští žoldnéři) a hledat úkryt. Marně se budou velitelé snažit udržet řady, útok opadne a iniciativu převezmou skřeti. Varakir začne pálit a požírat prchající vojáky a skřeti vyrazí do útoku proti zbytkům jednotek, které budou stále držet pozice. Iztok Celigojovič se postaví Varakirovi a bude spálen na popel. Drubalt a Eralis stáhnou část vojska (asi SEDM SET vojáků tvořených Rilonďany, Lozojavci a žoldáky) za Staré hradby do Přístavu a další ŠEST SET bojovníků, převážně žoldáků, se ukryjí v Konventu. Zbytek bude spálen či pobit skřety v krutých bojích v ulicích Rilondu. Varakir se poté vrhne na Konvent a svým ocasem jej rozmetá na kusy a spálí většinu těch, kdo se tam skrývali, včetně mágů z Univerzity (kterým se ale podaří draka vážně poranit svými kouzly). Poté se Varakir vznese nad Přístav, spálí lávku do Zámostí a všechny lodě v přístavu (nejen ty, na kterých připluli žoldnéři, ale i další, z Nového Solnohradu a erinské, které Rilond zásobovaly potravinami), začne také pustošit centrum a přístav, kde v plamenech zahyne mnoho desítek civilistů, kteří ve městě dosud zůstávali. Varakir ale bude zasažen katapultem obránců hradeb do křídla a bude nucen přistát v centru, tam pak bude zabit (zde je možnost pro chtivé drakobijce - Varakir bude již hodně oslaben, takže ho družina může dorazit, ale přesto to nebude jednoduché). Skřeti tak opět ovládnou Rilond, ve kterém zavládne klid, protože obě strany budou na pokraji zhroucení.
22. úmora provede Agunágh slavnostní nástup svých jednotek, čímž se ukáže, že po vyléčení raněných má jeho vojsko celkem OSMNÁCT SET bojeschopných vojáků (mezi nimi asi DVĚ STĚ hevrenů, stále vedených Tiago Nabulošem). Obránců na Starých rilondských hradbách budou pouhé SEDM SET. Drubalt a Eralis se pokusí navázat kontakt s Agunághem a vyjednávat, a kupodivu budou vyslyšeni. 23. úmora se Drubalt a Eralis sejdou s Agunághem na ostrově v řece Y´b. Dohodnou se, že obránci mohou opustit město na první lodi, která připluje, ale zanechají v Rilondu veškeré zbraně, zbroje, cennosti i potraviny. Boje budou ukončeny a 27. úmora zakotví u Rilondu erinské lodě Jadvičina pýcha a Vlnobijce, které obránce a zbylé civilisty nalodí a odvezou do Nového Solnohradu. Tohoto dne tak skřeti z Tisíce jeskyní vedení hrdinným generálem Agunághem dobudou město Rilond, klenot Tary.
Už 24. úmora však budou konečně v hotovosti spojené armády Almendoru, Krazu a Kwesaru, které bez znalosti posledního vývoje v Rilondu vyrazí městu po Trpasličí silnici na pomoc. V jejich čele budou králové Walden, Gáin a Borin III. (Walden i trpasličí králové jednak stáhli malou část vojsk od Canthie, a zároveň povolali zálohy z různých posádek, takže zvláště ve Východní dálavě bude nyní méně vojáků na hlídání pořádku a střežení hranic). Tato spojenecká armáda bude mít celkem 1400 vojáků (DVA TISÍCE Walden, OSM SET Gáin a OSM SET Borin).
Zde si můžete prohlédnout mapku, která znázorňuje poslední události v Rilondu.

Agunághova armáda bude plenit trosky Rilondu a zároveň se v něm opevňovat. Vyšle první průzkumníky do Zámostí a k Bílým útesům, aby zjistili možnosti tamějších obyvatel bránit se (ty jsou nevalné). Když se Zyl dozví o vítězství svých vojsk, ani to s ním nehne. Jeho depresivní nálada padne na celou pevnost v Tisíci jeskyních a morálka jednotek v samotném srdci Dračího království se tak vítězstvím vůbec nezvedne. Počátkem travna se ale na příkaz Zylových poradců pohnou jednotky střežící severní hranici Dračího království až k hradům Maebron a Tevirpon, které znovu oblehnou, respektive posílí obléhatele a připojí tak nejjižnější část Západní dálavy k Dračímu království.
ČTYŘ TISÍCOVÁ armáda vedená generálem Bruzgulem, která vyrazila na pomoc Agunághovi, bude postupovat velmi pomalu, protože skřeti budou tvrdě perzekuovat obyvatelstvo na dobytém území. Lidé trpící válkou budou muset skřety ze strachu opět zásobovat a podporovat. Vznikne sice několik partyzánských oddílů, ukrývajících se v Zelanech, ale nedosáhnou větších úspěchů. Bruzgulova armáda pomůže dobýt hrad Štítov (8. travna) a zároveň Bruzgul donutí skřety pod Agunághovým vedením (asi 300 vojáků), obléhající hrady Hlad a Čerevo, aby se k němu připojili a zrušili obléhání. Takřka na smrt vyhladovělé osádky těchto hradů začnou oslavovat. Skřetí velitelé sice nebudou příliš souhlasit se zrušením obléhání, ale proti Bruzgulově autoritě se nebudou moci postavit, a tak se s ním vydají do Rilondu, kam armáda dorazí až 20. travna. Něco přes ŠEST SET vojáků, tedy veškerou svou jízdu, nechá Bruzgul strážit zásobovací cesty z dobytých území do Rilondu, jako dohled nad podrobenými obyvateli a také jako pojistku proti výpadu posádek nedobytých hradů. Sídlem těchto vojáků se stane hrad Štítov. Ačkoliv by Bruzgul se svou armádou jistě dobyl i ostatní hrady, šlo mu hlavně o to, být co nejrychleji v Rilondu.
V dobytém městě se Agunágh a Bruzgul začnou domlouvat na dalším postupu ohledně zajištění dobytého území a podmanění posledních zbytků Západní dálavy, ale zásadně se neshodnou (Bruzgul má totiž už v hlavě úplně jiné plány, které se od jeho příjezdu do Rilondu začnou šířit ležením i mezi Agunághovými vojáky). Dojde k hádce, rvačce a následně k souboji, který ale ukončí nižší velitelé a odtrhnou své generály od sebe. Dalšího dne se skřetí vojska v Rilondu rozdělí na dva tábory. Pod Agunághův prapor se sešikuje ČTRNÁCT SET ostřílených vojáků, kteří dobývali Rilond (včetně DVOU SET hevrenů a posledních ŠESTI skřítčích mágů) a také 150 vojáků z těch, které Bruzgul stáhl od obléhaných hradů. Za Agunágha se tak postaví PATNÁCT SET vojáků, zbytek, tedy ČTYŘI TISÍCE vojáků, se rozhodne spojit svůj osud s Bruzgulem. Obě části skřetí armády tvoří oddíly složené hlavně z tarských divochů, žoldnéřů původem ze Čtyř království, orků a goblinů. Těmto oddílům velí skřetí důstojníci. 23. travna dojde k bratrovražedné bitvě uvnitř Rilondu. Bruzgul zatlačí Agunághovy jednotky k troskám Konventu. Když někteří velitelé uvidí, že Agunágh prohrává, přejdou na Bruzgulovu stranu. Agunághovi se nakonec v noci podaří se zbytky svých jednotek (asi OSM SET vojáků) ustoupit a stáhnout se ke Dvěma bratrům. Bruzgul ho nebude pronásledovat a zůstane v Rilondu se svou armádou, nyní čítající ČTYŘI TISÍCE PĚT SET bojeschopných vojáků. Podle svého plánu se pak prohlásí pánem Rilondu, zcela nezávislým na Zylovi a Dračím království.
Teprve někdy koncem prvního aldenu travna se Waldenovi, Gáinovi a Borinovi donese zpráva o pádu Rilondu. Rozhodnou se tedy vrátit se do Kwesaru a k Rilondu vyslat pouze průzkumníky (i magické), aby získali lepší informace. Příchod Bruzgulových posil je značně znepokojí a i přesto, že se dozvědí o roztržce mezi skřety, rozhodnou se odložit kampaň až na jaro, protože někdy okolo 15. travna začne nečekaně brzy zima, tedy období dešťů. V takovém počasí by se cesta z Kwesaru po Trpasličí silnici k Rilondu stala pro armádu noční můrou, která by podryla nejen morálku, ale i bojeschopnost, a navíc možnost zásobování armády v poli z trpasličích měst by byla velmi špatná. A co hůř, s příchodem Bruzgula jsou síly skřetů a spojeneckého vojska víceméně vyrovnány a na obléhání Rilondu tak nemůžou Walden a trpasličí králové ani pomyslet.
Jakmile zpráva o pádu Rilondu dorazí do Danérie, vypukne v tomto království panika. Vynoří se spousta falešných proroků, hlásajících konec světa, kteří budou podporování Kněžími Slunce nebo kněžími temných bohů a nalákají tak k sobě mnoho nových oveček. Urozený sněm svolá okamžitě výjimečné zasedání, ale nepodaří se na ničem dohodnout. Část šlechticů bude chtít k Rilondu okamžitě vyslat armádu, která by se spojila s Waldenem a dobyla Západní dálavu pro Danérii zpět. Druhá, o něco méně početná část, bude zásadně proti, čímž zablokuje jakékoliv oficiální rozhodnutí s odůvodněním, že nemá cenu plýtvat dalšími životy a penězi (někteří z nich budou podplaceni agenty Zylových, ale i Kharových nočních stínů - i Khar má zájem na oslabení pozic Lendořanů na Taře). Budou také tvrdit, že důležitější bude spíše soustředit se nyní na obranu danérského pobřeží a kolonie ponechat jejich osudu. Po mnoha desetiletích do politiky opět zasáhne danérský král. Eranis er Gwendor obešle některé významné šlechtice, požadující vojenskou akci, a svolá je k soukromé poradě, která se bude konat začátkem ovocna.
Rilond - Bruzgulova armáda si v těchto, zlým počasím zmítaných měsících podrobí 20. ovocna Zámostí a pevnost Brod , 22. ovocna Oázky a Tůň a 1. větrnce Bílé útesy . Dojde ale jen k malým šarvátkám a minimálním ztrátám na životech. Obyvatelé zmíněných oblastí raději kapitulují, aby zabránili krveprolití. Kníže Tal Čerev ze Zámostí uprchne i s rodinou přes stepi do Nového Solnohradu. Oddíl TŘI SET skřetů zaútočí 3. větrnce i na Osirean Nam'batu , ale všichni budou pobiti a Bruzgul se nikdy nedozví, co se s nimi stalo. Skřetí generál uvolní TISÍC vojáků, aby obsadili a dohlíželi na dobytá území, většina jich dostane za úkol střežit Zámostí a Bílé útesy, ale někteří posílí i Bruzgulovy vojáky na jihu ve Štítově. Zbytek armády (TŘI TISÍCE DVĚ STĚ vojáků) Bruzgul odvede 15. větrnce z Rilondu do Mučanska , kde je snazší zajistit zásobování a ubytování v místních vesnicích.
V půlce chladna, když už Bruzgul bude vědět, že král Almendoru je takřka na cestě a že ho čeká bitva, jej navštíví Agunághův zástupce Zagrask a nabídne mu svou pomoc. Slíbí, že zradí a zavraždí Agunágha a v bitvě, která přijde, se přidá i s vojskem na Bruzgulovu stranu.
Agunágh - se svými OSMI STY vojáky bude tento generál pomocí špehů sledovat Bruzgulovo počínání a vyčkávat ve Dvou Bratrech. 10. větrnce, když jeho špehové v Bruzgulově táboře zjistí, co se chystá, se Agunághovo malé vojsko přesune na severovýchod a ukryje se v Zelanech severně od Mučanska. Když Bruzgulova armáda 15. větrnce dorazí ke Dvěma Bratrům, aby se svými bývalými spolubojovníky konečně skoncovali, najdou pevnost prázdnou. 13. chladna se pak Agunágh v doprovodu skřítčího mága Fue Che a odpadlíka Jenka Kočky vydá na tajnou misi, která ho zavede daleko od jeho vojska.
Čerevo a Hlad - v Čerevu, nyní neobléhaném, budou doplňovat zásoby a podnikat záškodnické akce po okolí proti skřetům. Velitelem posádky i dědicem mrtvého knížete Vuka bude prohlášeno jeho třetí dítě, Lada Čerevová (nejstarší Strunka padla v bitvě u Velkého Trhu, druhorozený, subotam Vrač, je nyní na Lendoru v klášteře Duseskun, Tal Čerev má vlastní panství v Zámostí, Ivir zemřel během bitvy o Rilond, Gerenika dlí v Alcarilině klášteře ve Východní dálavě, Gleva, sedmé dítě zesnulého knížete, pomáhá své sestře Ladě bránit hrad a nejmladší Machomej se evakuoval spolu s markrabětem Eralisem z Rilondu do Nového Solnohradu). Okolo hradu Čereva se tak vytvoří jakási oáza klidu, kam budou utíkat mnozí civilisté zpod biče skřetů a hlavně mnoho partyzánů a dobrovolníků.
Na hradě Hlad bude ovšem situace zcela opačná, protože 17. větrnce bude tento hrad znovu obležen celou Bruzgulovou armádou a 28. větrnce dobyt a všichni jeho obránci rozčtvrceni (kněžna Faela er Daerlen mladší mezi nimi nebude, neboť po bitvě u Velkého Trhu se stáhla do Rilondu a odtamtud do Nového Solnohradu).
Tevirpon a Maebron - oba znovu obležené hrady budou útočníkům stále odolávat. Hlavně proto, že po velkém náporu od 4. travna do 21. travna bojové aktivity skřetů ochabnou (kvůli třenicím v Dračím království).
Dračí království - Zylovo panství v Tisíci jeskyních se bude nadále drolit v prach.Poté, co vyjde najevo, že Bruzgul i jeho armáda zradili svého pána, Zyl v záchvatu zuřivosti, vzteku a šílenství ve své dračí podobě roztrhá na poradě čtyři své hlavní generály a následně zaleze do svého trůnního sálu, který nechá neprodyšně uzavřít a bude se oddávat blouznění. To bude mít za následek pokles morálky, mnohé dezerce a hlavně ochladnutí bojové snahy skřetích armád o postup na sever, hlouběji do Západní dálavy.
Nový Solnohrad - toto město bude přetékat uprchlíky a stane se dočasným hlavním štábem markraběte Eralise a jeho velitelů Drubalta Bílého Ohona a Kosti Celigojoviče, Iztokova syna. Přidá se zde k nim i kněžna Faela er Daerlen mladší a kníže Tal Čerev ze Zámostí. Eralis zde začne budovat armádu, jejímž základem bude PĚT SET veteránů z Rilondu, DVĚ STĚ čerstvých mužů z Lozojavy a ČTYŘI STA členů námořní pěchoty z novosolnohradské flotily. Krom toho se markraběti přihlásí asi TŘI STA dobrovolníků a dobrodruhů. 4. deštna pak Eralis uzavře manželství s kněžnou Faelou er Daerlen. Půjde o politický svazek, založený ale i na vzájemných sympatiích. Eralis tím posílí svou moc v Dálavě a dá jasně najevo, že nehodlá v budoucnu být jen loutkou v rukou Urozeného sněmu. Jelikož pomoc z Danérie bude nadále v nedohlednu, 1. chladna vyrazí tato armáda na novosolnohradských válečných lodích do Rilondského zálivu a vylodí se na mysu Amber, projde vádím Amber a 18. chladna se v Oázkách poprvé střetne s malým oddílem skřetů, které pobije do posledního . 23. chladna pak svede větší šarvátku o Tůň s asi DVĚMI STOVKAMI Bruzgulových vojáků, ve které s přehledem zvítězí a osvobodí tak Tůň, kde se rozhodne zřídit základnu. Do konce měsíce podnikne několik výpravy do Zámostí, ve kterých se soustředí spíše na záškodnické akce v menších skupinách (zapálí sklad s jídlem, ukradnou jízdnímu oddílu koně apod.).
Danérie - Urozený sněm se bude mnohokrát zabývat otázkou vyslání pomoci Dálavě. Dokonce budou vybrány peníze a najaty lodě, ale k verbování vojska už nedojde, protože na dalším sněmu 28. ovocna bude toto rozhodnutí zrušeno . Když pak koncem deštna dorazí zpráva o sňatku Eralise s Faelou a o armádě, kterou v Novém Solnohradu buduje, vyvolá to mezi danérskými knížaty paniku. Zcela jasně si to vyloží jako Eralisův vzkaz, kterým jim dává najevo, že až se stane králem, tak s celým Urozeným sněmem konečně zatočí a po staletích přejde vláda v království zase na stranu panovníka. Díky tomu obrátí mnozí, kdo dosud podporovali pomoc kolonii, a 19. chladna bude odhlasováno , že žádná pomoc Eralisovi poslána nebude a že o této otázce už sněm nebude v příštích pěti měsících jednat.
Danérský král Eranis er Gwendor se setká s některými šlechtici, kteří stojí na jeho straně, a z vlastních peněz naverbují vojáky a najmou lodě (celkem TISÍC mužů), kteří ale na Taru vyplují až 28. chladna, když se po dlouhé době aspoň trochu umoudří počasí na moři. Velitelem této akce bude samotný danérský král.
Walden - armáda o TŘECH TISÍCÍCH ŠESTI STECH mužích, kterou Walden, Borin a Gáin shromáždili, se během období dešťů nutně zase rozpadne. Almendorští vojáci se vrátí do Východní dálavy a trpaslíci ke Canthii, která je stále obléhána. Stejně tak všichni tři králové opustí Kwesar a budou se věnovat svým povinnostem. Jakmile se ale Walden dozví o akci markraběte Eralise, se kterým je v přátelském vztahu, rozhodne se opět jednat a už posledního chladna bude opět v Kwesaru shromážděna armáda. Tentokrát ale méně početná (Walden TISÍC, Borin TŘI STA a Gáin TŘI STA), protože obléhání Canthie se stává mlýnkem na maso a vojáků je potřeba tam.
Ovšem už 27. chladna navštíví Waldena a trpasličí krále Agunágh se svým doprovodem. Bude sice zajat, ale když se zjistí, že je to pokořitel Rilondu, bude předveden před panovníky a přednese jim svůj návrh. Dojde tak k neuvěřitelné věci: král Walden a králové trpaslíků uzavřou dohodu se skřetím generálem a naplánují společně na Bruzgula léčku. Tato dohoda nebude spojeneckým armádám lidí a trpaslíků sdělena, protože i v myslích těch, kdo ji uzavřeli, vyvolává mnohé nepříjemné otázky. Pragmatismus ale u Waldena a trpasličích králů nakonec převáží nad svědomím.
1. klidna armáda spojenců vyrazí z Kwesaru
3. klidna se Bruzgul dozví, že Walden vyrazil, začne shromažďovat své roztroušené muže z celé Dálavy a zároveň vyšle DVA TISÍCE vojáků do Zámostí proti Eralisovi.
15. klidna dojde k bitvě o Tůň, Eralisova armáda bude poražena a donucena k ústupu.
17. klidna dopluje do Nového Solnohradu flotila krále Eranise. Král se pomocí mágů okamžitě spojí se svým synem a dohodnou se na postupu a spojí se také s Waldenem, který už bude v půli cesty k Rilondu.
20. klidna Eranisova a novosolnohradská flotila nalodí na mysu Amber zbytky Eralisovy armády. Danérské vojsko tak má nyní DVA TISÍCE bojeschopných vojáků.
21. klidna se Agunágh vrátí ke své armádě, která táboří ve Stinném údolí. Pochválí Zagraska za dobře splněný úkol, připraví vojsko k boji a přesune se s ním na západní svahy Zelanů k Písčině, kde se budou skrývat v hustých lesích.
25. klidna sešikuje Bruzgul svou armádu v Rilondu. Pod jeho zástavou bude stát ČTYŘI A PŮL TISÍCE vojáků (orků, hevrenů, lidí, tarských divochů a skřetů). S tímto vojskem vyrazí na sever vstříc spojeneckému vojsku.
26. klidna se v ústí Železného potoka vylodí Danérští a spojí se s Almendorskými a trpaslíky
27. klidna Walden, Eranis a Eralis, Borin a Gain magicky kontaktují Agunágha a domluví přesné podrobnosti nastávající bitvy, jejíž plán už mají vymyšlený.
29. klidna večer se spojenci utáboří na severním břehu řeky Stinné.
30. klidna ráno, zhruba v deset hodin, dorazí Bruzgulova armáda a dojde ke Královské bitvě (protože se jí zúčastní čtyři králové a jeden následník trůnu, je také známá jako Bitva u Viničných Písčin nebo Bitva u Stinné). Bude to rozhodující a poslední bitva celé Rilondské války (jak bude později nazvána). Stinná, obvykle mělká říčka, bude po dlouhých deštích značně rozvodněná, jako ostatně každý rok. V místě trpasličí silnice jsou ale dva brody, jeden mělký a jeden hlubší, kde se dá přebrodit jen na koni. Spojenci zde zaujmou své pozice. Trpaslíci utvoří štítovou hradbu na mělkém brodě, krytí lučištníky, lidskými pěšáky a skupinkou mágů. Almendorská a danérská jízda zaujme pozice na pravém křídle spojenců, poblíž hlubšího brodu, o kterém nemají skřeti tušení. Proti sobě stojí TŘI TISÍCE ŠEST SET spojenců a ČTYŘI A PŮL TISÍCE skřetů. Bruzgul si je jist svou převahou, poněvadž nepřítel má za sebou dlouhou cestu a skřeti jsou chtiví boje.
Tři ze čtyř Bruzgulových pluků (každý po 300 vojácích) postoupí vpřed a zaútočí na štítovou hradbu 300 trpaslíků. Musí se předtím přebrodit řekou a vydržet střelbu almendorských a danérských lučištníků, takže útok bude namáhavý, váznoucí a skřetům se nebude dařit prolomit sevřené trpasličí řady. Jeden Bruzgulův pluk a jízda (o pouhých 100 vojácích) zůstanou v záloze. Něco po jedenácté hodině, kdy bude stále zuřit bitva v proudu řeky, se almnedorský jízdní oddíl o 100 jezdcích vydá na Waldenův rozkaz proti proudu Stinné směrem do údolí. Bruzgul, v domnění, že jedou vyhledat nějaký brod výše po proudu, aby ho napadli, za nimi vyšle svůj jízdní oddíl. Jakmile Bruzgulovi jezdci zmizí za ohybem řeky a svahem kopce, vyrazí ze své skrýše připravené Agunághovo vojsko směrem k Bruzgulově záloze. Ta začne jásat, ale v poslední chvíli agunághovci vztyčí svou zástavu, tasí zbraně a vrhnou se na překvapenou zálohu. Vzápětí po této akci (zhruba před půl dvanáctou) vyrazí 300 spojeneckých jezdců přes hluboký brod na druhý břeh a vpadne do levého boku skřetům, stále útočícím na trpasličí štítovou hradbu. Nastane masakr. Skřeti budou uzavřeni mezi nepřátelské kladivo a kovadlinu. a i když se sešikují do kruhu a budou se statečně držet, budou prohrávat. Po půl dvanácté, zrovna když Agunágh zažene Bruzgulovu zálohu na ústup směrem na západ, se vrátí Bruzgulova jízda a napadne od východu spojeneckou jízdu svírající skřety, ta se dá raději na ústup na jihozápad, kde pobije znovu se šikující zbytky Bruzgulovy zálohy. Sevření povolí a skřeti ustoupí na břeh. Trpaslíci a spojenecká pěchota vyrazí přes řeku za skřety a na jižním břehu se rozvinou, zároveň dorazí almendorský jízdní oddíl vyslaný do údolí. Bruzgulova jízda vyrazí na jih, kde se srazí s Agunághem. Spojenecká jízda, posílená o navrátivší se oddíl a vedená králi Waldenem a Eranisem. pak vyrazí na pomoc Agunághovi a definitivně rozpráší Bruzgulovu jízdu. Walden nařídí Agunághovi, ať se ztratí, což bude zcela na místě, neboť neukáznění a nevědomí rytíři se začnou pouštět i do Agunághova vojska. Agunágh tedy opustí bojiště s asi 180 vojáky. Spojenecká jízda se otočí na sever. Už jen zvuk jejích kopyt dá Bruzgulovým pěšákům, stále bojujícím s pěchotou spojenců, jasně tušení, že prohráli, protože útoku těžké jízdy do týla nemohou odolat . Bruzgulova armáda se dá na bezhlavý útěk na západ i východ poděl řeky a bitva tak zhruba ve dvanáct hodin končí. Lovením těchto nepřátel stráví spojenci zbytek dne a část toho dalšího. Bruzgul bude dopaden ještě téhož večera, bude usmrcen roztržením koňmi a jeho tělo pohozeno a ponecháno dravcům (ostatní skřeti budou z hygienických důvodů pohřbeni stejně jako vlastní padlí, u brodu tak vzniknou dvě velké mohyly).


TAK TAKHLE NĚJAK TO VIDÍM JÁ, PŮVODNÍ VERZI JIŽ NEMÁM A BITVU JSEM NEŘEŠIL

_________________
Pravá láska nemá šťastný konec. Pravá láska totiž nikdy nekončí
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Fergo Fergusson
Zaslal: pá listopad 04, 2016 16:20 Citovat
Založen: 22.4.2012 Příspěvky: 56 Bydliště: Mým domovem je Vyhnaství
Tak se mi zdá, že z diskuze vyplývá, že voják je samostatný povolání. Na vyšších úrovních může předčit bojovníka nižší úrovně, nicméně bojovník na stejný úrovni by měl být v boji lepší než voják na stejné úrovni, nicméně voják má asi bonusy, pokud bojuje ve skupině a také umí velet skupině. Čím lepší úroveň tím lepší velení.

_________________
A pane Fergusson, jak jste jen dokázal zabít toho lidožravého obra?
"Tákhle jsem máchnul sekerou a bylo po něm."
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Invincible
Zaslal: čt listopad 10, 2016 13:15 Citovat
Založen: 18.3.2014 Příspěvky: 47 Bydliště: Praha 2
Fergo Fergusson napsal:
Tak se mi zdá, že z diskuze vyplývá, že voják je samostatný povolání. Na vyšších úrovních může předčit bojovníka nižší úrovně, nicméně bojovník na stejný úrovni by měl být v boji lepší než voják na stejné úrovni, nicméně voják má asi bonusy, pokud bojuje ve skupině a také umí velet skupině. Čím lepší úroveň tím lepší velení.


V podstatě by to tak mělo být - bojovník je "hrdinské povolání" a proto by jeho příslušník měl být alespoň lehce schopnější než příslušník podobného "nehrdinského povolání. Nicméně nemyslím, že by schopnost velet skupině by měla být samozřejmostí pro každého vojáka, přecijen většina vojáků je naopak spíše v podřízené pozici.

_________________
Čím výš vzlétneme, tím menší se zdáme těm, kteří nedovedou létat.
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zurkhen
Zaslal: čt listopad 10, 2016 14:42 Citovat
Založen: 24.4.2008 Příspěvky: 86
Na druhou stranu nevidím důvod proč by voják-veterán nemohl být i pro ostříleného dobrodruha tvrdej oříšek.

Snadno se to řeší v DrD 2.

_________________
Pravá láska nemá šťastný konec. Pravá láska totiž nikdy nekončí
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Invincible
Zaslal: čt listopad 10, 2016 15:59 Citovat
Založen: 18.3.2014 Příspěvky: 47 Bydliště: Praha 2
Zurkhen napsal:
Na druhou stranu nevidím důvod proč by voják-veterán nemohl být i pro ostříleného dobrodruha tvrdej oříšek.

Snadno se to řeší v DrD 2.


Voják-veterán může pochopitelně být schopnější než ostřílený dobrodruh, to nikdo nepopírá, ale mělo by se to v systému promítat tím, že bude na vyšším levelu. Většina C&L systémů (včetně DrD, které je tady asi nejhranějším systémem) prostě operuje s tím, že hrdina je schopnější než běžný smrtelník.

_________________
Čím výš vzlétneme, tím menší se zdáme těm, kteří nedovedou létat.
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Fergo Fergusson
Zaslal: pá listopad 11, 2016 8:21 Citovat
Založen: 22.4.2012 Příspěvky: 56 Bydliště: Mým domovem je Vyhnaství
To Invincible. Souhlasím, že schopnost velet by neměla patřit vojákům na nižších úrovní. Čím větší úroveň, tím lepší schopnost velení.

_________________
A pane Fergusson, jak jste jen dokázal zabít toho lidožravého obra?
"Tákhle jsem máchnul sekerou a bylo po něm."
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Rauksul
Zaslal: po listopad 14, 2016 21:18 Citovat
Založen: 21.2.2007 Příspěvky: 250 Bydliště: Žižkov, Minkor (nyní Louky)
Invincible napsal:
Fergo Fergusson napsal:
Tak se mi zdá, že z diskuze vyplývá, že voják je samostatný povolání. Na vyšších úrovních může předčit bojovníka nižší úrovně, nicméně bojovník na stejný úrovni by měl být v boji lepší než voják na stejné úrovni, nicméně voják má asi bonusy, pokud bojuje ve skupině a také umí velet skupině. Čím lepší úroveň tím lepší velení.


V podstatě by to tak mělo být - bojovník je "hrdinské povolání" a proto by jeho příslušník měl být alespoň lehce schopnější než příslušník podobného "nehrdinského povolání. Nicméně nemyslím, že by schopnost velet skupině by měla být samozřejmostí pro každého vojáka, přecijen většina vojáků je naopak spíše v podřízené pozici.


Pěkně řečeno. A skvělá diskuze.

citace:
To Invincible. Souhlasím, že schopnost velet by neměla patřit vojákům na nižších úrovní. Čím větší úroveň, tím lepší schopnost velení.


Zase pozor - určitě je i plno elitních vojáků, kteří jsou vynkající prostě v tom co dělaí - jsou elitní těžkou jízdou, jednotkou pikenýrů, ... ale přitom nevelí.

Prostě to není úplně jendoduché Smile

V tom zmíněném DrDII by se to jednoduše promítlo třeba tím, že jak voják, tak bojovník mají stejné povolání, ale zatímco ten bojovník umí kvantum jiných věcí (jiná povolání) a přiučil se plno zajímavých dovednostem (zvláštní schopnosti), tak voják pravděpodobně trénuje pořád to samé (zvýšená úroveň) a to opakovaně a vytrvale (zdroje). Třeba Smile

_________________
I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched C-beams glitter in the dark near the Tannhauser gate. All those moments will be lost in time, like tears in rain. Time to die.
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail ICQ
Invincible
Zaslal: po listopad 14, 2016 23:34 Citovat
Založen: 18.3.2014 Příspěvky: 47 Bydliště: Praha 2
Rauksul napsal:
V tom zmíněném DrDII by se to jednoduše promítlo třeba tím, že jak voják, tak bojovník mají stejné povolání, ale zatímco ten bojovník umí kvantum jiných věcí (jiná povolání) a přiučil se plno zajímavých dovednostem (zvláštní schopnosti), tak voják pravděpodobně trénuje pořád to samé (zvýšená úroveň) a to opakovaně a vytrvale (zdroje). Třeba Smile


Tohle asi nejlépe řeší DrD+... Kde má voják prostě povolání "Voják", ve kterém se mu s přibývající zkušeností zvyšují úrovně a každý PJ si mu může přidělit schopnosti podle potřeby, já osobně to řeším tak, že má podle svého zaměření mix některých bojovnických, hraničářských a ve výjimečných případech i zlodějských dovedností, s tím že se jejich počet pohybuje někde kolem 50 - 80% (většinou záleží na settingu a heroičnosti hry) běžných hráčských postav dané úrovně.

_________________
Čím výš vzlétneme, tím menší se zdáme těm, kteří nedovedou létat.
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Zobrazit příspěvky z předchozích:  

Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 6 z 6
Jdi na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6
Přidat nové téma

Přejdi na:  

Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.